Text 205
āpane rahe eka paisāra cānā cābāiyā
āra paisā bāṇiyā-sthāne rākhena dhariyā
āpane – osobnĕ; rahe – žije; eka paisāra – za jednu paisu; cānā – smaženou cizrnu; cābāiyā – žvýkající; āra – zbytek; paisā – čtyři až pĕt pais; bāṇiyā-sthāne – do opatrování jednomu obchodníkovi; rākhena – zanechává; dhariyā – ukládající.
Subuddhi Rāya se takto živil prodejem suchého dřeva. Za jednu paisu si kupoval smaženou cizrnu, ze které žil, a zbytek si ukládal u jednoho obchodníka.
Bankovní systém, který máme dnes na Západĕ, v onĕch dobách neexistoval. Pokud mĕl nĕkdo nĕjaké peníze navíc, uložil si je k nĕjakému obchodníkovi, obvykle to byl hokynář. To byl bankovní systém. Subuddhi Rāya si přebytek penĕz ukládal k obchodníkovi, a utratil je, když bylo třeba. Ve stavu odříkání se ukládání penĕz nedoporučuje. Pokud však ukládáme peníze pro službu Pánu či vaiṣṇavovi, je to přijatelné. Tak se choval Subuddhi Rāya, jeden z důvĕrných oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Rūpa Gosvāmī tuto zásadu také následoval, když padesát procent svých penĕz utratil na službu Kṛṣṇovi prostřednictvím brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Dvacet pĕt procent svých penĕz dal příbuzným a dvacet pĕt procent si uložil u jednoho obchodníka. To jsou postupy schválené Caitanya-caritāmṛtou. Ať je vaiṣṇava ve stavu odříkání či gṛhastha, mĕl by se řídit tĕmito zásadami, které stanovili dřívĕjší ācāryové.