Text 206
duḥkhī vaiṣṇava dekhi’ tāṅre karāna bhojana
gauḍīyā āile dadhi, bhāta, taila-mardana
duḥkhī vaiṣṇava – chudý vaiṣṇava; dekhi' – když vidĕl; tāṅre – jemu; karāna bhojana – dal najíst; gauḍīyā āile – když přišel do Mathury nĕjaký bengálský vaiṣṇava; dadhi – jogurt; bhāta – vařenou rýži; taila-mardana – masáž olejem z hořčičných semínek.
Své úspory Subuddhi Rāya používal tak, že kupoval jogurt každému bengálskému vaiṣṇavovi, který přišel do Mathury. Dával jim také vařenou rýži a olejové masáže. Když vidĕl chudého vaiṣṇavu, za své peníze ho nakrmil.
Zde je zvláštĕ zmínĕna péče o bengálské vaiṣṇavy. Gaudský vaiṣṇava je bengálský vaiṣṇava. Vĕtšina oddaných Pána Caitanyi byli tehdy Gaudové a Uríjci neboli obyvatelé Bengálska a Urísy, kde i dnes žijí statisíce Jeho následovníků. Hlavním jídlem Bengálců je vařená rýže. Po příchodu na sever, do Mathury, zjistili, že zde lidé jedí hlavnĕ čapátí a roṭi z pšeničné mouky. Bengálci tato jídla nemohli strávit, protože byli zvyklí na vařenou rýži. Jakmile tedy Subuddhi Rāya vidĕl do Mathury přicházet bengálského vaiṣṇavu, snažil se mu poskytnout vařenou rýži. Bengálci jsou také zvyklí na masáže hořčičným olejem. Subuddhi Rāya chtĕl v každém případĕ sloužit vaiṣṇavům podle jejich potřeb. Dával jim proto jogurt, aby mohli lépe strávit to, co v Mathuře jedli, zvláštĕ čapátí a roṭi z pšeničné mouky.