Text 56

Ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi předkládá Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura následující shrnutí tĕchto šesti filosofických soustav. Prakāśānanda přiznal, že Śrīpāda Śaṅkarācārya velmi usiloval o prosazení své vlastní filosofie monismu, pročež použil filosofii vedānty, kterou se snažil vyložit po svém. Skutečností však je, že pokud přijmeme existenci Boha, nelze teorii monismu prosadit. Śaṅkarācārya proto vyvrátil veškerá védská písma, která prosazují svrchovanost Osobnosti Božství. Snažil se vyvrátit védskou literaturu různými způsoby. Devadesát devĕt procent filosofů po celém svĕtĕ následuje příkladu Śaṅkarācāryi a odmítá uznat Nejvyšší Osobnost Božství. Místo toho se snaží prosadit své vlastní názory. Pro svĕtské filosofy je typické, že se snaží prosadit své názory a vyvrátit názory druhých. Proto: (1) Mīmāṁsakové následují zásady dané Jaiminim a zdůrazňují plodonosné činnosti. Říkají, že pokud existuje Bůh, musí být podřízen plodonosnému jednání. Jinými slovy, jestliže nĕkdo v hmotném svĕtĕ pĕknĕ plní své povinnosti, Bůh mu musí udĕlit vytoužený výsledek. Podle tĕchto filosofů není nutné stát se oddaným Boha. Bůh uzná toho, kdo přísnĕ následuje morální zásady, a tomu dá žádoucí odmĕnu. Tito filosofové neuznávají védský princip bhakti-yogy, a místo toho zdůrazňují plnĕní svých předepsaných povinností. (2) Ateističtí sāṅkhyoví filosofové jako Kapila provádĕjí podrobný rozbor hmotných prvků a docházejí k závĕru, že příčinou všeho je hmotná příroda. Nejvyšší Osobnost Božství jako příčinu všech příčin neuznávají. (3) Filosofové zastávající nyāyu, jako Gautama a Kaṇāda, uznávají jako původní příčinu stvoření kombinaci atomů. (4) Māyāvādští filosofové říkají, že vše je iluze. Pod vedením filosofů, jako je Aṣṭāvakra, vyzdvihují jako příčinu všeho neosobní záři Brahmanu. (5) Filosofové následující Patañjaliho praktikují rāja-yogu. Představují si podobu Absolutní Pravdy v mnoha podobách. To je jejich způsob seberealizace.

Všech tĕchto pĕt filosofií zcela odmítá nadvládu Nejvyšší Osobnosti Božství a snaží se prosadit své vlastní filosofické teorie. Śrīla Vyāsadeva však napsal Vedānta-sūtru a na základĕ esence veškerých védských písem prosadil svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství. Všech pĕt výše zmínĕných filosofů chápe, že neosobní Brahman nemá hmotné vlastnosti, a vĕří tomu, že když se zjeví Osobnost Božství, je znečištĕná a zahalená hmotnými vlastnostmi. Odbornĕ se tomu říká saguṇa. Hovoří o Brahmanu saguṇa a Brahmanu nirguṇa. Brahman nirguṇa pro nĕ znamená „neosobní Absolutní Pravda bez hmotných vlastností“ a Brahman saguṇa „Absolutní Pravda, která přijala znečištĕní hmotnými vlastnostmi“. Tomuto druhu filosofické spekulace se víceménĕ říká māyāvādská filosofie. Skutečností však je, že Absolutní Pravda nemá s hmotnými vlastnostmi nikdy nic společného, protože je transcendentální a vždy oplývá duchovními vlastnostmi. Pĕt výše zmínĕných filosofů neuznává Pána Viṣṇua jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale pilnĕ se snaží vyvrátit filosofie ostatních škol. V Indii existuje šest filosofických postupů. Protože je Vyāsadeva autoritou na Védy, říká se mu Vedavyāsa. Oddaní přijímají jeho filosofické vysvĕtlení Vedānta-sūtry. Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (15.15):

„Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází pamĕť, poznání i zapomnĕní. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mĕ; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.“

Konečným cílem studia veškeré védské literatury je přijmout Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Toto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy šíří filosofické závĕry Śrīly Vyāsadevy a následuje ostatní velké ācāryi, jako je Rāmānujācārya, Madhvācārya, Viṣṇu Svāmī, Nimbārka a samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu.