Text 9
kona prakāre pāroṅ yadi ekatra karite
ihā dekhi’ sannyāsi-gaṇa habe iṅhāra bhakte
kona prakāre – nĕjakým způsobem; pāroṅ – dokážu; yadi – jestliže; ekatra karite – shromáždit; ihā dekhi' – když to uvidí (vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua); sannyāsi-gaṇa – māyāvādští sannyāsī z Váránasí; habe – stanou se; iṅhāra bhakte – Jeho oddanými.
„Kdyby se mi nĕjak podařilo shromáždit všechny sannyāsī, jistĕ se stanou Jeho oddanými, až uvidí Jeho vlastnosti.“
Kdyby nĕkdo vidĕl osobní vlastnosti a činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, byl by zajisté přesvĕdčen o tom, že je to Nejvyšší Osobnost Božství. To lze poznat na základĕ pokynů śāster. Toto upřímné zkoumání a ocenĕní Śrī Caitanyi Mahāprabhua lze také vztáhnout na případ Jeho autorizovaných oddaných, jak je jasnĕ uvedeno v Caitanya-caritāmṛtĕ (Antya-līle 7.11):
kali-kālera dharma — kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana
kṛṣṇa-śakti vinā nāhe tāra pravartana
V tomto vĕku Kali by mĕlo skutečné náboženské působení přimĕt lidi zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. To se může podařit tomu, kdo je zvláštĕ zmocnĕn Kṛṣṇou. Bez zvláštního zmocnĕní od Kṛṣṇy to nikdo nedokáže. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura to komentuje ve své Anubhāṣyi, kde cituje verš z Nārāyaṇa-saṁhity:
dvāparīyair janair viṣṇuḥ
pañcarātrais tu kevalaiḥ
kalau tu nāma-mātreṇa
pūjyate bhagavān hariḥ
„Ve Dvāpara-yuze vykonávali oddaní Pána Viṣṇua a Kṛṣṇy oddanou službu podle zásad Pāñcarātry. V tomto vĕku Kali je však Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, uctíván pouhým zpíváním Jeho svatých jmen.“ Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura potom říká: „Žádná lidská bytost se nemůže stát duchovním mistrem celého svĕta, dokud není zmocnĕna přímou energií Pána Kṛṣṇy k naplnĕní Jeho tužeb a nezíská Pánovu zvláštní milost. Nikdo nemůže uspĕt s mentálními výmysly, které nejsou hodné oddaných a zbožných lidí. Rozdávat svaté jméno Pána a přimĕt všechny pokleslé duše k uctívání Kṛṣṇy může jedinĕ zmocnĕná osoba. Rozdáváním svatého jména Pána očišťuje srdce i tĕch nejpokleslejších lidí, čímž hasí žhnoucí oheň hmotného svĕta. A nejen to, po celém svĕtĕ také šíří Kṛṣṇovu jasnou záři. Takový ācārya neboli duchovní mistr musí být považován za neodlišného od Kṛṣṇy, což znamená, že musí být považován za inkarnaci Kṛṣṇovy energie. Taková osobnost je kṛṣṇāliṅgita-vigraha, Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa ji neustále objímá. Stojí nad mĕřítky varṇāśramského zřízení. Je to guru neboli duchovní mistr celého svĕta, oddaný na nejvyšší úrovni, úrovni mahā-bhāgavaty, a paramahaṁsa-ṭhākura, duchovní podoba, jejímž jediným vhodným označením je paramahaṁsa či ṭhākura.“
Je však mnoho lidí, kteří jsou jako sovy, jež nikdy neotevřou oči, aby vidĕly slunce. Tito soví lidé stojí dokonce níž než māyāvādští sannyāsī a nejsou schopni vidĕt záři požehnání, které Kṛṣṇa dává svému oddanému mahā-bhāgavatovi. Jsou připraveni kritizovat toho, kdo po celém svĕtĕ rozdává svaté jméno a kráčí ve stopách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který chtĕl, aby se vĕdomí Kṛṣṇy kázalo v každém mĕstĕ.