Text 123
ayācita-vṛtti purī — virakta, udāsa
ayācita pāile khā’na, nahe upavāsa
ayācita-vṛtti – zvyklý nežebrat; purī – Mādhavendra Purī; virakta – nepřipoutaný; udāsa – lhostejný; ayācita – bez žebrání; pāile – pokud dostane; khā'na – jí; nahe – pokud ne; upavāsa – postí se.
Mādhavendra Purī nikdy nežebral. Byl zcela nepřipoutaný a lhostejný k hmotným vĕcem. Pokud mu nĕkdo dal nĕco k jídlu, aniž by žebral, najedl se. Pokud ne, pak držel půst.
To je úroveň paramahaṁsy, nejvyšší stupeň sannyāsu. Sannyāsī může chodit od domu k domu a žebrat o jídlo, ale paramahaṁsa, který přijal ayācita-vṛtti neboli ājagara-vṛtti, nikoho o jídlo nežádá. Nají se, jestliže mu nĕkdo dá nĕco k jídlu sám od sebe. Ayacita-vṛtti označuje zvyk nežebrat a ājagara-vṛtti poukazuje na toho, kdo je jako krajta, velký had, který nevyvíjí snahu nĕjaké jídlo získat, ale čeká, až se mu samo dostane přímo do tlamy. Paramahaṁsa se jinými slovy vĕnuje výlučnĕ službĕ Pánu, a ani se dokonce nestará, kde bude spát nebo co bude jíst. O šesti Gosvāmīch bylo řečeno: nidrāhāra-vihārakādi-vijitau. Na úrovni paramahaṁsy oddaný překonává touhu po spánku, jídle a uspokojování smyslů a stává se z nĕho pokorný mnich ve dne v noci zamĕstnaný službou Pánu. Mādhavendra Purī dosáhl tohoto stavu paramahaṁsy.