Text 125
grāmera śūnya-hāṭe vasi’ karena kīrtana
ethā pūjārī karāila ṭhākure śayana
grāmera – vesnické; śūnya-hāṭe – na prázdné tržnici; vasi' – poté, co si sedl; karena – provádí; kīrtana – zpívání; ethā – v chrámu; pūjārī – knĕz; karāila – učinil; ṭhākure – Božstva; śayana – uložení.
Mādhavendra Purī odešel z chrámu, posadil se v prázdné vesnické tržnici a dal se do zpĕvu. Mezitím v chrámu knĕz uložil Božstvo k odpočinku.
I když se Mādhavendra Purī nezajímal o jídlo ani spánek, jeho zájem o zpívání mahā-mantry byl stejnĕ velký, jako kdyby byl uchazečem o transcendentální úroveň, a ne paramahaṁsou. To znamená, že ani paramahaṁsa nemůže zanechat zpívání. Haridāsa Ṭhākura i Gosvāmī pravidelnĕ zpívali určitý počet kol, což znamená, že zpívání na růženci je velmi důležité pro každého, i kdyby to byl paramahaṁsa. Zpívat se dá kdekoliv, ať v chrámu, či mimo chrám. Mādhavendra Purī se ke zpívání posadil dokonce i v prázdné tržnici. Śrīnivāsa Ācārya ve svých modlitbách ke Gosvāmīm říká: nāma-gāna-natibhiḥ. Paramahaṁsa je vždy pohroužený ve zpívání a láskyplné službĕ Pánu. Zpívání Pánových svatých jmen a služba Jemu se od sebe neliší. Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.23) uvádí, že existuje devĕt druhů oddané služby: naslouchání (śravaṇam), zpívání (kīrtanam), vzpomínání (viṣṇoḥ smaraṇam), sloužení (pāda-sevanam), uctívání Božstva (arcanam), modlení se (vandanam), vykonávání pokynů (dāsyam), sloužení jako přítel (sakhyam) a obĕtování všeho Pánu (ātma-nivedanam). I když se zdá, že se od sebe tyto činnosti liší, ten, kdo se nachází na absolutní úrovni, vidí, že jsou stejné. Naslouchání je například stejnĕ dobré jako zpívání a vzpomínání je stejnĕ dobré jako zpívání či naslouchání. Uctívat Božstvo je zase stejnĕ dobré jako zpívání, naslouchání či vzpomínání. Od oddaného se očekává, že se zapojí do všech devíti způsobů oddané služby, ale i když bude správnĕ vykonávat byť jen jeden z nich, může dosáhnout nejvyššího postavení (paramahaṁsy) a jít zpátky domů, zpátky k Bohu.