Text 135
eta śuni’ purī-gosāñi paricaya dila
kṣīra diyā pūjārī tāṅre daṇḍavat haila
eta śuni' – když to uslyšel; purī-gosāñi – Mādhavendra Purī; paricaya – představení se; dila – dal; kṣīra diyā – předávající nádobu sladké rýže; pūjārī – knĕz; tāṅre – jemu; daṇḍavat haila – poklonil se.
Mādhavendra Purī to uslyšel, a tak přišel a představil se. Knĕz mu předal nádobu sladké rýže a potom se mu poklonil tak, že před ním padl na zem.
Brāhmaṇa je považován za člena nejvyšší třídy, a proto se od nĕho neočekává, že by se mĕl nĕkomu klanĕt a padat před ním na zem. Když však brāhmaṇa vidí oddaného, složí mu daṇḍavat. Tento brāhmaṇský knĕz se Mādhavendry Purīho ani nezeptal, jestli je brāhmaṇa, jelikož vidĕl, že se jedná o zmocnĕného oddaného, pro kterého Kṛṣṇa dokonce i kradl, a tak mu bylo jeho postavení svĕtce okamžitĕ zřejmé. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya / yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei`guru' haya. (Caitanya-caritāmṛta Madhya 8.128) Kdyby byl tento brāhmaṇský knĕz obyčejný brāhmaṇa, nemluvil by s ním ve snu Gopīnātha. Protože však Božstvo ve snu promlouvalo jak k Mādhavendrovi Purīmu, tak k brāhmaṇskému knĕzi, byli vlastnĕ oba na stejné úrovni. Mādhavendra Purī byl ale starší vaiṣṇavský sannyāsī, paramahaṁsa, a proto před ním knĕz okamžitĕ padl na zem, a tak se mu poklonil.