Text 197
ayi dīna-dayārdra nātha he
mathurā-nātha kadāvalokyase
hṛdayaṁ tvad-aloka-kātaraṁ
dayita bhrāmyati kiṁ karomy aham
ayi – ó Můj Pane; dīna – k ubohým; dayā-ārdra – soucitný; nātha – ó Pane; he – ó; mathurā-nātha – vládce Mathury; kadā – kdy; avalokyase – Tĕ spatřím; hṛdayam – Moje srdce; tvat – Tebe; aloka – když nevidí; kātaram – velmi zarmoucené; dayita – ó nejdražší; bhrāmyati – je přemožené; kim – co; karomi – mám dĕlat; aham – Já.
„Ó Můj Pane, který jsi tak milostivý! Ó vládce Mathury! Kdy Tĕ znovu uvidím? Protože Tĕ nemohu spatřit, Mé vzrušené srdce je zneklidnĕné. Ó nejdražší, co teď mám dĕlat?“
Neznečištĕní oddaní přísnĕ následující vedāntskou filosofii se dĕlí do čtyř sampradāyī neboli transcendentálních skupin. Z nich přijal Mādhavendra Purī Śrī Madhvācārya-sampradāyu, a tak obdržel sannyās podle parampary neboli učednické posloupnosti. Počínaje Madhvācāryou až k ācāryovi Lakṣmīpatimu, duchovnímu mistrovi Mādhavendry Purīho, neexistovala realizace oddané služby v náladĕ milostné lásky. Pojetí milostné lásky v Madhvācārya-sampradāyi poprvé představil Śrī Mādhavendra Purī, a tento závĕr Madhvācārya-sampradāyi vyjevil Śrī Caitanya Mahāprabhu při svých cestách jižní Indií, když se setkal s tattvavādīmi, kteří o sobĕ prohlašovali, že patří k Madhvācārya-sampradāyi.
Po odjezdu Śrī Kṛṣṇy z Vrindávanu do mathurského království Śrīmatī Rādhārāṇī ve svých extatických pocitech odloučení vyjádřila, jak lze milovat Kṛṣṇu v odloučení. Oddaná služba v odloučení je tedy podstatou tohoto verše. V Gauḍīya-Madhva-sampradāyi je uctívání v odloučení považováno za nejvyšší úroveň oddané služby. Podle tohoto pojetí se oddaný považuje za Pánem zavrženého ubožáka. Proto se na Pána obrací s oslovením dīna-dayārdra nātha, jako to udĕlal Mādhavendra Purī. Toto extatické rozpoložení je nejvyšší formou oddané služby. Śrīmatī Rādhārāṇī byla Kṛṣṇovým odjezdem do Mathury hluboce zasažena, a vyjádřila se takto: „Můj drahý Pane, odloučení od Tebe velmi rozrušuje Mou mysl. Řekni Mi nyní, co mám dĕlat? Jsem velice ubohá a Ty jsi velice milostivý, tak se nade Mnou slituj a řekni Mi, kdy Tĕ uvidím.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu neustále vykazoval známky extatického rozpoložení Śrīmatī Rādhārāṇī, které projevila, když ve Vrindávanu uvidĕla Uddhavu. Mādhavendra Purī prožíval stejné pocity, a ty jsou vyjádřeny v tomto verši. Vaiṣṇavové v Gauḍīya-Madhva-sampradāyi proto říkají, že extatické pocity Śrī Caitanyi Mahāprabhua bĕhem Jeho přítomnosti na Zemi přišly skrze Īśvaru Purīho od Mādhavendry Purīho. Tyto zásady oddané služby přijímají všichni vaiṣṇavové v Gauḍīya-Madhva-sampradāyi.