Text 62
punaḥ taila diya kaila śrī-aṅga cikkaṇa
śaṅkha-gandhodake kaila snāna samādhāna
punaḥ – znovu; taila diyā – s olejem; kaila – učinili; śrī-aṅga – tĕlo Božstva; cikkaṇa – lesklé; śaṅkha-gandha-udake – vodou v lastuře navonĕnou kvĕty a santálovou pastou; kaila – učinili; snāna – koupele; samādhāna – provedení.
Po ukončení mahā-snāny bylo Božstvo znovu masírováno vonným olejem, až se Jeho tĕlo lesklo. Nakonec bylo omyto navonĕnou vodou z lastury.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve svém komentáři k této události cituje z Hari-bhakti-vilāsy. Mouka z ječmene a pšenice, rumĕlka, mletý urad dál a další prášek zvaný āvāṭā (smĕs banánového prášku a mleté rýže) se štĕtkou vyrobenou z konce kravského ocasu nanesou na tĕlo Božstva, což vytvoří pĕkný povrch. Olej, kterým se Božstvo potírá, by mĕl vonĕt. K provedení mahā-snāny je třeba na tĕlo Božstva vylít alespoň dvĕ a půl māny (okolo sto litrů) vody.