Text 120
vedānta paḍāite tabe ārambha karilā
sneha-bhakti kari’ kichu prabhure kahilā
vedānta – filosofii vedānty; paḍāite – učit; tabe – potom; ārambha – začátek; karilā – učinil; sneha – náklonnost; bhakti – a oddanost; kari' – projevující; kichu – nĕco; prabhure – Pánu; kahilā – řekl.
Potom začal Pána Caitanyu Mahāprabhua učit vedāntskou filosofii a s náklonností a oddaností k Pánu promluvil následovnĕ:
Vedānta- neboli Brahma-sūtra Śrīly Vyāsadevy je kniha, kterou studují všichni pokročilí studenti duchovní vĕdy a zvláštĕ sannyāsī všech náboženských společenství (sampradāyí). Sannyāsī musí Vedānta-sūtru číst, aby byli schopni určit konečné závĕry védského poznání. Vedānta, o které je zmínka zde, však znamená Śaṅkarācāryův komentář Śārīraka-bhāṣya. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya chtĕl z Caitanyi Mahāprabhua, který byl vaiṣṇavským sannyāsīm, udĕlat māyāvādského sannyāsīho. Připravil tedy tímto způsobem podmínky pro to, aby Ho mohl učit Vedānta-sūtru podle Śaṅkarācāryova komentáře Śārīraka. Všichni sannyāsī Śaṅkara-sampradāyi rádi s vážností studují Vedānta-sūtru s komentářem Śārīraka-bhāṣya. Je řečeno: vedānta-vākyeṣu sadā ramantaḥ – „Človĕk by mĕl neustále radostnĕ studovat Vedānta-sūtru.“