Text 127
sannyāsīra dharma lāgi’ śravaṇa mātra kari
tumi yei artha kara, bujhite nā pāri”
sannyāsīra – toho, kdo je ve stavu odříkání; dharma – zamĕstnání; lāgi' – co se týče; śravaṇa – poslouchání; mātra – pouze; kari – činím; tumi – ty; yei – jakýkoliv; artha – smysl; kara – předkládáš; bujhite – pochopit; nā – ne; pāri – jsem schopen.
„Poslouchám jen proto, abych splnil povinnosti sannyāsu, stavu odříkání. Naneštĕstí však ani v nejmenším nechápu smysl toho, co tady vykládáš.“
Śrī Caitanya Mahāprabhu se vydával za nĕkoho, kdo je sannyāsī pouze jménem, jinými slovy za hlupáka první třídy. Māyāvādští sannyāsī v Indii o sobĕ rádi prohlašují, že jsou jagad-guruové, učitelé celého svĕta, i když nemají o vnĕjším svĕtĕ žádné poznání a jejich zkušenosti jsou omezené na malé mĕsto či vesnici, nebo přinejlepším na území Indie. Tito sannyāsī nemají ani dostatečné vzdĕlání. Dnes však naneštĕstí existuje v Indii i mimo ni mnoho pošetilých sannyāsīch, kteří jen čtou a studují védskou literaturu, aniž by rozumĕli jejímu významu. Když Caitanya Mahāprabhu rozmlouval s Čándem Kázím, muslimským správcem Navadvípu, přednesl verš z védské literatury, který říká, že v tomto vĕku Kali je stav sannyāsu zakázaný. Sannyās by mĕli přijmout pouze ti, kdo to myslí naprosto vážnĕ, kdo dodržují usmĕrňující zásady a studují védskou literaturu. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu sannyāsīm schválil čtení Vedānta-sūtry neboli Brahma-sūtry, ale neschválil Śaṅkarācāryův komentář Śārīraka. Naopak, jinde řekl: māyāvādī-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa – „Ten, kdo vyslechne Śaṅkarācāryovu Śārīraka-bhāṣyu, je ztracen.“ Sannyāsī, transcendentalista, tedy musí pravidelnĕ studovat Vedānta-sūtru, ale ne Śārīraka-bhāṣyu. To je závĕr Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pravým komentářem k Vedānta-sūtře je Śrīmad-Bhāgavatam. Artho 'yaṁ brahma-sūtrānām – Śrīmad-Bhāgavatam je původní komentář Vedānta-sūtry, který napsal samotný její autor, Śrīla Vyāsadeva.