Text 73
gopīnātha kahe, — iṅhāra nāhi bāhyāpekṣā
ataeva baḍa sampradāyera nāhika apekṣā
gopīnātha kahe – Gopīnātha Ācārya řekl; iṅhāra – Pána; nāhi – není; bāhya-apekṣā – závislost na vnĕjších formalitách; ataeva – proto; baḍa – velkého; sampradāyera – společenství; nāhika – není; apekṣā – potřeba.
Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu nezávisí na žádných vnĕjších formalitách. Nepotřebuje přijímat sannyās od nĕjaké vyšší sampradāyi.“
Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās v sampradāyi (společnosti) Bhāratī, která náleží k Śaṅkarācāryovĕ učednické posloupnosti. Śaṅkarācārya pro své žáky-sannyāsī zavedl deset jmen. Mezi nimi jsou za nejvyšší považovány Tīrtha, Āśrama a Sarasvatī. V klášteře ve Šringérí je příjmení Sarasvatī považováno za prvotřídní, Bhāratī je druhotřídní a Purī je třetí třídy. Sannyāsī, který správnĕ porozumĕl sloganu tat tvam asi a který se koupe v soutoku řek Gangy, Jamuny a Sarasvatí, se nazývá Tīrtha. Ten, kdo dychtí přijmout sannyās, kdo je odpoutaný od svĕtských činností, netouží po ničem hmotném, a tak je zachránĕn z cyklu opakovaného zrození a smrti, je známý jako Āśrama. Žije-li sannyāsī na překrásném osamĕlém místĕ v lese a je osvobozený od všech hmotných tužeb, nazývá se Vana. Sannyāsī, který žije v lese a zříká se veškerých styků se svĕtem, aby se dostal na nebeské planety, kde bude moci žít v Nandana-kānanĕ, se nazývá Araṇya. Ten, kdo upřednostňuje život v horách a studuje Bhagavad-gītu s neochvĕjnou inteligencí, se nazývá Giri. Ten, kdo dává přednost životu ve velehorách, dokonce i mezi dravou zvĕří, aby dosáhl vrcholu filosofické spekulace (pochopení, že tento svĕt je ve své podstatĕ k ničemu), se nazývá Parvata. Sannyāsī, který je ponořený v oceánu Absolutní Pravdy, který v tomto oceánu nashromáždil nĕjaké drahokamy poznání a který nikdy neporuší usmĕrňující zásady sannyāsu, se nazývá Sāgara. Ten, kdo si osvojil klasické hudební umĕní, zabývá se jím a je zcela zbavený veškeré hmotné připoutanosti, se nazývá Sarasvatī. Sarasvatī je bohynĕ hudby a učenosti a v ruce drží hudební nástroj zvaný vīṇā. Sannyāsī, který se neustále zabývá hudbou pro duchovní povznesení, se nazývá Sarasvatī. Ten, kdo má úplné vzdĕlání a je zbavený veškeré nevĕdomosti, kdo se nermoutí ani v neštĕstí, se nazývá Bhāratī. Ten, kdo je velkým znalcem absolutního poznání, spočívá v Absolutní Pravdĕ a neustále hovoří o Absolutní Pravdĕ, se nazývá Purī.
Všichni tito sannyāsī mají své pomocníky brahmacārī, a ti jsou popsáni takto: Ten, který zná svou skutečnou totožnost, neochvĕjnĕ se drží své příslušné povinnosti a je vždy šťastný v duchovním chápání, se nazývá Svarūpa-brahmacārī. Ten, který plnĕ poznal záři Brahmanu a je stále pohroužený v praktikování yogy, se nazývá Prakāśa-brahmacārī. Ten, který dosáhl absolutního poznání a neustále medituje o Absolutní Pravdĕ, o poznání, o neomezeném a o záři Brahmanu, čímž se udržuje ve stavu transcendentální blaženosti, se nazývá Ānanda-brahmacārī. Ten, který je schopný rozlišovat mezi hmotou a duchem, není nikdy rozrušený hmotnými promĕnami a medituje o neomezené, nevyčerpatelné a příznivé záři Brahmanu, je prvotřídní učený brahmacārī jménem Caitanya.
Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya hovořil s Gopīnāthem Ācāryou o tom, k jaké komunitĕ sannyāsīch Śrī Caitanya Mahāprabhu náleží, oceňoval jméno „Śrī Kṛṣṇa“, ale nelíbilo se mu příjmení „Caitanya“, protože to je jméno brahmacārīho patřícího ke komunitĕ Bhāratī. Navrhl proto, aby byl Pán povýšen do komunity Sarasvatī. Gopīnātha Ācārya však poznamenal, že Pán nezávisí na žádné vnĕjší formalitĕ. Gopīnātha Ācārya byl pevnĕ přesvĕdčený o tom, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotný Kṛṣṇa, a proto nezávisí na žádném vnĕjším obřadu či formalitĕ. Pokud se nĕkdo chce vĕnovat čisté oddané službĕ, nepotřebuje nadřazenost danou titulem, jako je Bhāratī nebo Sarasvatī.