Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi shrnuje sedmou kapitolu takto: Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání v mĕsíci Māgha (leden–únor) a v mĕsíci Phālguna (únor–březen) odešel do Džagannáth Purí. V mĕsíci Phālguna se také zúčastnil slavnosti Dola-yātrā a v mĕsíci Caitra osvobodil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu. V mĕsíci Vaiśākha zahájil svoji pouť po jižní Indii. Původnĕ chtĕl po jižní Indii cestovat sám, ale Śrī Nityānanda Prabhu Mu dal s sebou brāhmaṇského pomocníka Kṛṣṇadāse. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydával na cestu, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Mu vĕnoval čtyři sady oblečení a požádal Ho, aby navštívil Rāmānandu Rāye, který tehdy sídlil na břehu řeky Gódávarí. Nityānanda Prabhu a další oddaní Pána doprovázeli až do Álálanáthu, ale tam se Pán Caitanya se všemi rozloučil a dál šel jenom s brāhmaṇou Kṛṣṇadāsem. Cestou začal zpívat mantru „kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa he“. V jakékoli vesnici, kde přenocoval, žádal každého, kdo Ho přišel navštívit, ať šíří hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Poté, co ukončil kázání v jedné vesnici, šel zvĕtšovat počet oddaných do dalších vesnic. Tak dorazil až do Kúrma-sthánu. Tam udĕlil svou bezpříčinnou milost brāhmaṇovi Kūrmovi a jiného brāhmaṇu, Vāsudevu, vyléčil z lepry. Po vyléčení tohoto malomocného brāhmaṇy dostal Śrī Caitanya Mahāprabhu jméno Vāsudevāmṛta-prada, což znamená „ten, kdo dal nektar malomocnému Vāsudevovi“.