Text 109
navadvīpe yei śakti nā kailā prakāśe
se śakti prakāśi’ nistārila dakṣiṇa-deśe
navadvīpe – v Navadvípu; yei – tu, kterou; śakti – sílu; nā – ne; kailā – učinil; prakāśe – projevení; se – tuto; śakti – moc; prakāśi' – projevující; nistārila – osvobodil; dakṣiṇa-deśe – jižní Indii.
V Navadvípu Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu neprojevil své duchovní síly, ale projevil je v jižní Indii, kde osvobodil všechny lidi.
V té dobĕ žilo v posvátném Navadvípu, rodišti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, mnoho smārtů (neoddaných následovníků védských obřadů). Následovníci smṛti-śāster se nazývají smārtové. Vĕtšinou jsou to neoddaní a jejich hlavním zájmem je přísnĕ dodržovat brāhmaṇské zásady. Oddanou službou však osvíceni nejsou. V Navadvípu jsou všichni učenci následovníky smṛti-śāster a Caitanya Mahāprabhu se je nesnažil zmĕnit. Proto autor poznamenává, že duchovní síla, kterou Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu neprojevil v Navadvípu, se Jeho milostí projevila v jižní Indii. Každý se tam tak stal vaiṣṇavou. Z toho vyplývá, že lidé se zajímají o kázání za příznivých okolností. Pokud jsou lidé, které chceme zmĕnit, příliš nepřízniví, kazatel se nemá snažit mezi nimi šířit vĕdomí Kṛṣṇy. Je lepší jít tam, kde je situace příznivĕjší. Toto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy jsme se nejdříve snažili prosadit v Indii, ale Indové byli příliš pohrouženi do politiky, a tak ho nepřijali. Byli nadšení z politických vůdců. Dali jsme proto přednost kázání na Západĕ, což byl pokyn našeho duchovního mistra, a milostí Pána Caitanyi Mahāprabhua začíná být toto hnutí úspĕšné.