No edit permissions for Čeština

79. KAPITOLA

Osvobození Balvaly a Balarámova pouť na posvátná místa

Pán Balaráma se připravil na setkání s démonem Balvalou. V době, kdy démon obvykle posvátné místo napadal, se tam přihnalo velké krupobití, celé nebe se zahalilo prachem a ovzduší naplnil odporný zápach. Hned poté začal ničemný démon Balvala lít na obětiště proudy výkalů, moči a jiných nečistých látek. Po tomto útoku se objevil démon osobně s velkým trojzubcem v ruce. Byl ohromné postavy a jeho černé tělo bylo jako hromada uhlíku. Vlasy, vousy a knír měl načervenalé jako měď a jeho ústa, olemovaná hustým plnovousem a knírem, vypadala nebezpečně a krutě. Jakmile Pán Balaráma démona uviděl, připravil se na něho zaútočit. Nejprve zvážil, jak by mohl toho velkého démona roztrhat na kusy. Pak zavolal svůj pluh a kyj, a ty se před Ním okamžitě objevily. Démon Balvala létal po obloze a Pán Balaráma ho při první příležitosti svým pluhem stáhl dolů a kyjem ho hněvivě udeřil do hlavy. Balarámův úder mu roztříštil čelo, ze kterého se vyvalila krev. Démon, který tolik rušil zbožné bráhmany, s hlasitým křikem spadl na zem jako velká hora s vrcholkem z rudých oxidů sražená zásahem blesku.

Obyvatele Naimišáranji, učené mudrce a bráhmany, takový pohled velice potěšil a přednesli Pánu Balarámovi uctivé modlitby. Od srdce Mu žehnali a všichni se shodli, že žádná Balarámova snaha nikdy nevyjde nazmar. Mudrci a bráhmanové pak Pána Balarámu obřadně omyli, tak jako polobozi omývají krále Indru, když zvítězí nad démony. Bráhmanové a mudrci uctili Pána Balarámu tak, že Ho obdarovali prvotřídními novými šaty i ozdobami a lotosovou girlandou vítězství; tato girlanda byla studnicí veškeré krásy a vydržela na věky — nikdy neusychala.

Po této události si Pán Balaráma vyžádal svolení bráhmanů shromážděných v Naimišáranji a doprovázen jinými bráhmany odešel na břeh řeky Kaušikí. Poté, co se na tomto posvátném místě vykoupal, pokračoval k řece Sarajú a navštívil její pramen. Potom šel podél jejího břehu a postupně dospěl do Prajágu, k soutoku tří řek: Gangy, Jamuny a Sarasvatí. Také zde se vykoupal, uctil polobohy v místních chrámech, a jak je předepsáno ve védských textech, nabídl obětiny mudrcům a předkům. Za nějaký čas došel do ášramu mudrce Pulahy a odtamtud se vydal k řekám Gandakí a Gómatí. Pak se vykoupal v řece Vipáše, odkud časem došel ke břehu řeky Šóny. (Řeka Šóna dodnes teče jako jedna z velkých řek provincií Bihár.) Vykoupal se i v ní a vykonal védské obřady. Pokračoval ve své cestě až do poutního města Gaji, kde stojí slavný chrám Višnua; v tomto Višnuově chrámu obětoval předkům, jak Mu doporučil jeho otec Vasudéva. Odsud putoval k deltě řeky Gangy, kde se posvátná Ganga vlévá do Bengálského zálivu. Toto posvátné místo se nazývá Gangá-ságara a do dnešní doby se tam každý rok na konci ledna shromažďuje mnoho svatých a zbožných osob, stejně jako se každoročně koná shromáždění světců v Prajágu, kterému se říká Mágha-mélá.

Po dokončení koupele a rituálních obřadů v Gangá-ságaře se Pán Balaráma vydal k hoře známé jako Mahéndra Parvata, kde se setkal s Parašurámou, inkarnací Pána Krišny, a vzdal Mu úctu poklonou. Poté zamířil do jižní Indie a navštívil břehy řeky Gódávarí. Po koupeli v ní a vykonání nezbytných obřadů postupně navštívil i další řeky: Vénu, Pampu a Bhímarathí. Na břehu Bhímarathí přebývá božstvo zvané Svámí Kárttikéja. Po návštěvě Kárttikéji pokračoval Pán Balaráma do Šailapuru, poutního města v provincii Maháráštra. Šailapur je jedním z největších okrsků v této provincii. Pak se vydal do Dravida-déše. Jižní Indie se dělí na pět částí, zvaných Paňča-dravida. Severní Indie se také dělí na pět částí, které se nazývají Paňča-gauda. Všichni významní áčárjové moderní doby — Šankaráčárja, Rámánudžáčárja, Madhváčárja, Višnu Svámí a Nimbárka — přišli na svět v dravidských provinciích. Pán Čaitanja se však zjevil v Bengálsku, které je součástí pěti Gauda-déší.

Nejdůležitějším poutním místem v jižní Indii neboli Dravidě je Vénkatáčala, běžně známá jako Báladží. Po návštěvě tohoto místa vyrazil Pán Balaráma směrem k Višnukáňčí a odtamtud šel na břeh řeky Kávérí. Cestou do Višnukáňčí se zastavil v Šivakáňčí. Vykoupal se v řece Kávérí a pak pokračoval do Rangakšétry. V Rangakšétře se nachází největší chrám Višnua na světě a místní Božstvo Višnua je proslulé jako Ranganáth. Podobný chrám Ranganátha stojí ve Vrindávanu. Není tak velký jako ten v Rangakšétře, ale přesto je to největší vrindávanský chrám.

Po návštěvě Rangakšétry postupoval Pán Balaráma k Madurai, běžně známému jako Mathura jižní Indie. Po návštěvě tohoto místa putoval směrem na Sétubandhu, což je místo, kde Pán Rámačandra postavil z kamenů most vedoucí z Indie na Lanku neboli Cejlon. Na tomto posvátném místě Pán Balaráma rozdal deset tisíc krav místním bráhmanským kněžím. Takový je védský zvyk, že když bohatý návštěvník přijde na nějaké poutní místo, věnuje místním kněžím domy, krávy, ozdoby a šaty jako milodary. V současném věku Kali ovšem tento systém navštěvování poutních míst a poskytování životních potřeb tamním bráhmanským kněžím značně upadá. Bohatší vrstvy obyvatelstva opouštějí védskou kulturu a poutní místa je již nepřitahují a navíc bráhmanští kněží, kteří na takových návštěvnících záviseli, se také zhoršili ve své profesionální povinnosti pomáhat návštěvníkům. Bráhmanským kněžím na poutních místech se říká paṇḍa nebo paṇḍita. To znamená, že se původně jednalo o velice učené bráhmany, kteří poskytovali návštěvníkům důkladné vedení ohledně smyslu jejich návštěvy, a tak návštěvníci i kněží získávali prospěch ze vzájemné spolupráce.

Z popisu Śrīmad-Bhāgavatamu je zřejmé, že když Pán Balaráma navštěvoval různá poutní místa, náležitě dodržoval védský systém. Poté, co rozdal krávy u Sétubandhy, pokračoval k řekám Kritamálá a Támraparní. Tyto dvě řeky jsou oslavovány jako posvátné a Pán Balaráma se v obou vykoupal. Jeho další cesta směřovala k hoře Malaja. Hora Malaja je nesmírně velká a je označována za jeden ze sedmi vrcholů zvaných Malajské hory. Tam žil velký mudrc Agastja a Pán Balaráma ho navštívil a poklonou mu vzdal úctu. Přijal mudrcova požehnání a s jeho svolením se vydal k Indickému oceánu.

Přímo na špici mysu (dnes nazývaném mys Kumárí) stojí velký chrám bohyně Durgy, která je zde známá jako Kanjákumárí. Tento chrám Kanjákumárí navštívil i Pán Rámačandra, a z toho je zřejmé, že existuje již milióny let. Odsud se Pán Balaráma odebral navštívit poutní město známé jako Phálguna-tírtha, které se nachází na pobřeží Indického neboli Jižního oceánu. Phálguna-tírtha je slavná tím, že tam leží Pán Višnu ve své inkarnaci Ananty. Z Phálguna-tírthy pokračoval Pán Balaráma na další poutní místo, zvané Paňčápsarasa. I zde se vykoupal podle usměrňujících zásad a vykonal předepsané obřady. Toto místo je také proslulé jako Višnuova svatyně, a proto zde Pán Balaráma rozdal deset tisíc krav místním bráhmanským kněžím.

Z mysu Kumárí se vydal směrem do Kéraly. Kéralská země dodnes existuje v jižní Indii pod jménem Jižní Kérala. Po návštěvě tohoto místa přišel na Gókarna-tírthu, kde je neustále uctíván Pán Šiva. Poté Balaráma navštívil chrám Árjádéví, který ze všech stran obklopuje voda. Z tohoto ostrova pokračoval na místo zvané Šúrpáraka. Vykoupal se v řekách Tápí, Pajóšní a Nirvindhjá a pak přišel do lesa Dandakáranji; téhož lesa, ve kterém žil Pán Rámačandra ve vyhnanství. Potom Pán Balaráma přišel na břeh řeky Narmady, největší řeky ve střední Indii. Na břehu posvátné Narmady leží poutní místo zvané Máhišmatí-purí. Pán Balaráma se tam vykoupal podle usměrňujících zásad a vrátil se na Prabhása- tírthu, kde svou pouť začal.

Když se Pán Balaráma vrátil do Prabhása-tírthy, doslechl se od bráhmanů, že většina kšatrijů padla v bitvě na Kurukšétře. Balaráma pocítil úlevu nad zprávou, že se břímě světa zmenšilo. Pán Krišna a Balaráma se zjevili na Zemi proto, aby jí ulehčili od vojenské moci, kterou si vybudovali ctižádostiví kšatrijští králové. Tak vypadá materialistický život: lidé se nespokojí se základními životními potřebami a ctižádostivě si vymýšlejí zvláštní nároky, načež zákony přírody neboli zákony Boha učiní jejich neoprávněným touhám přítrž formou hladomoru, války, epidemie a jiných katastrof. Pán Balaráma slyšel, že i když většina kšatrijů byla zabita, Kuruovci stále ještě válčí. Vrátil se tedy na bojiště právě v den, kdy sváděli osobní souboj Bhímaséna s Durjódhanou. Jako příznivec obou je chtěl zastavit, ale oni nepřestali.

Jakmile se Pán Balaráma objevil na scéně, král Judhišthira a jeho mladší bratři, Nakula a Sahadéva, i Pán Krišna s Ardžunou se Mu okamžitě s úctou poklonili, ale neřekli ani slovo. Důvodem jejich mlčení bylo to, že Balaráma choval jistou náklonnost k Durjódhanovi, který se od Něho naučil umění bojovat kyjem. Když byl boj v plném proudu, král Judhišthira a druzí si mysleli, že Balaráma možná přišel proto, aby řekl něco ve prospěch Durjódhany, a proto mlčeli. Durjódhana i Bhímaséna se bili svými kyji s velkým zápalem a uprostřed velkého publika se obratně pokoušeli zasáhnout jeden druhého. Při této snaze vypadali, jako že tančí, ale zároveň bylo zřejmé, že jsou oba plní hněvu.

Pán Balaráma chtěl boj zastavit, a proto řekl: “Můj milý králi Durjódhano a Bhímaséno, vím, že jste oba velcí bojovníci a celý svět vás zná jako velké hrdiny, ale přesto si myslím, že Bhímaséna má více tělesné síly. Na druhou stranu Durjódhana umí dovedněji bojovat kyjem. Po uvážení všeho docházím k názoru, že ani jeden z vás není v boji horší než ten druhý. Za těchto okolností je velice malá naděje, že kterýkoli z vás bude poražen. Proto vás žádám, abyste takovým bojem neztráceli čas. Přeji si, abyste ukončili tento zbytečný boj.”

Dobrá rada, kterou dal Pán Balaráma Bhímasénovi a Durjódhanovi, byla míněná pro stejný prospěch obou dvou. Oni však byli vůči sobě natolik zaslepení hněvem, že nedokázali mít na paměti nic jiného než své dlouhotrvající osobní nepřátelství. Každý myslel jenom na to, jak zabít toho druhého, a pokynu Pána Balarámy nepřikládali příliš velkou váhu. Oba jako by se pomátli při vzpomínce na vzájemné hrubé osočování a špatné chování. Pán Balaráma chápal, jaký osud je čeká, a již nechtěl do jejich sporu dále zasahovat. Rozhodl se tedy, že se tam nebude více zdržovat a vrátí se do města Dváraky.

Při návratu do Dváraky Ho s velkou radostí přivítali příbuzní a přátelé v čele s králem Ugrasénou a dalšími stařešiny. Všichni Mu vyšli naproti. Poté se znovu vydal na posvátné poutní místo v Naimišáranji a všichni mudrci, světci i bráhmanové tam povstali na uvítanou. Chápali, že i když je Pán Balaráma kšatrija, nyní již zanechal bojování. Bráhmanové a mudrci, kteří byli vždy pro mír a klid, z toho měli velkou radost. Všichni Balarámu vroucně objali a přemluvili Ho k tomu, aby na posvátném místě Naimišáranja vykonal různé druhy obětí. Pán Balaráma ve skutečnosti neměl důvod provádět oběti doporučené pro obyčejné lidské bytosti; je Nejvyšší Osobnost Božství, a proto je sám tím, kdo si všech těchto obětí užívá. Jeho příkladné jednání, když oběti vykonal, mělo tedy za cíl pouze poučit obyčejné lidi a ukázat jim, jak je třeba dodržovat pokyny Véd.

Balaráma, Nejvyšší Osobnost Božství, poučil mudrce a světce v Naimišáranji ohledně vztahu mezi živými bytostmi a vesmírným projevem, jak má člověk celý tento vesmír chápat a jak se k němu má vztahovat, aby dosáhl nejvyššího cíle dokonalosti. Tímto nejvyšším cílem je pochopení, že celý vesmírný projev spočívá na Nejvyšší Osobnosti Božství a že Nejvyšší Pán je prostřednictvím svého aspektu Paramátmy všeprostupující, přítomný dokonce i v tom nejmenším atomu.

Pán Balaráma pak přistoupil ke koupeli avabhṛtha, jež se provádí po ukončení obětních obřadů. Po vykoupání se oblékl do nových hedvábných šatů a ozdobil nádhernými šperky. V kruhu svých příbuzných a přátel vypadal jako zářivý úplněk mezi svítícími tělesy na obloze. Pán Balaráma je samotný Ananta, Osobnost Božství, a proto je mimo dosah chápání mysli, inteligence či těla. Sestoupil jako lidská bytost a choval se tak, aby uskutečnil své vlastní záměry; my můžeme pouze vysvětlovat Jeho činnosti jako Pánovy zábavy. Nikdo nedokáže ani odhadnout rozsah neomezených projevů Jeho zábav, jelikož je všemocný. Pán Balaráma je původní Višnu, a proto každý, kdo ráno a večer vzpomíná na Jeho zábavy, se jistě stane velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, a jeho život tak bude úspěšný ve všech ohledech.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 79. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Osvobození Balvaly a Balarámova pouť na posvátná místa”.

« Previous Next »