No edit permissions for Čeština


Kapitola dvacátá čtvrtá
 


Další rysy Šrí Kršny
 


Šríla Rúpa Gósvámí popsal různé Kršnovy vznešené vlastnosti a nyní pokračuje v popisu transcendentální krásy a následujících vlastností Pána: ozdobený, radující se, příjemný, spolehlivý, neochvĕjný a vládnoucí. Popisuje Kršnu jako znalce pečlivého oblékání a velkomyslnou osobnost. To jsou vlastnosti, které se všeobecnĕ považují za vlastnosti velkých osobností.
 


Ozdobený
 


Říká se, že človĕk je velký, zdobí-li ho vlastnosti jako milostivost k nešťastnému, velká síla, nadřazenost, rytířskost, nadšení, odborná znalost a pravdivost. Tyto vlastnosti se v Kršnovĕ charakteru projevily bĕhem Jeho zábavy govardhana-līlā. V té dobĕ byla celá vrndávanská oblast narušena Indrovými dešti, jak je vylíčeno jinde. Kršna si nejdříve myslel: „Oplatím Indrovu pomstu tím, že zničím jeho nebeské království“, avšak pozdĕji, když pomyslel na bezvýznamnost krále nebes, zmĕnil své plány a pocítil k Indrovi soucit. Nikdo nemůže Kršnovĕ hnĕvu odolat. Namísto aby Indrovi oplácel, projevil soucit se svými přáteli ve Vrndávanĕ tím, že zvedl celý kopec Góvardhana, a tím je ochránil.
 


Radující se
 


Když je človĕk neustále šťastný a mluví zpravidla s úsmĕvem, považujeme ho za človĕka v radostné náladĕ. Tento rys jsme mohli vidĕt u Kršny, když se objevil při obĕti krále Kansy. Píše se, že Kršna s lotosovýma očima přišel mezi zápasníky velice zdvořile, pohlédl na nĕ s odhodláním a připadal jim jako slon napadající nĕjaké rostliny. Dokonce i když k nim mluvil, neustále se usmíval, a statečnĕ stál na zápasnickém pódiu.
 


Příjemný
 


Má-li človĕk velice sladké a žádoucí vlastnosti, říká se mu příjemný. Příklad Kršnovy příjemné povahy podává Šrímad Bhágavatam: „Jednoho dne, když Kršna čekal na břehu Jamuny na příchod Šrímatí Rádhárání, začal navlékat girlandu z kvĕtů kadamba. Mezitím se tam Šrímatí Rádhárání objevila a v té chvíli se na Ní Murári (Kršna, nepřítel Mury), velice sladce podíval.“
 


Spolehlivý
 


Človĕk, na kterého je spolehnutí za každých okolností, se nazývá spolehlivý. Rúpa Gósvámí k tomu řekl, že na Kršnu se spoléhali dokonce i démoni, neboť si byli jisti tím, že Kršna je nikdy nenapadne bez patřičného důvodu. S důvĕrou žili s dveřmi dokořán otevřenými. Polobozi se démonů báli, ale přesto byli přesvĕdčeni o Kršnovĕ ochranĕ, a proto se i uprostřed nebezpečí vĕnovali rozmarným hrátkám. Lidé, kteří se nikdy nepodrobili védským očistným obřadům, vĕřili, že Kršna přijímá pouze víru a oddanost, a tak se zapojili do vĕdomí Kršny a byli zbaveni veškeré úzkosti. Všichni lidé — od polobohů až k nekulturním — se mohou spoléhat na bezpříčinnou milost Nejvyššího Pána.
 


Neochvĕjný
 


Človĕk, kterého nerozruší ani situace plná převratů, se nazývá neochvĕjný. Kršnovu neochvĕjnost můžeme vidĕt, když trestal démona, známého pod jménem Bána. Démon Bána mĕl mnoho rukou a Kršna je jednu po druhé usekával. Bána byl velký oddaný Šivy a bohynĕ Durgy, a tak když byl potrestán, Šiva a Durgá se na Kršnu velice rozzuřili. Kršna však na nĕ nedbal.
 


Vládnoucí
 


Človĕk, který může ovlivnit mysl všech, se nazývá vládnoucí. O Kršnovĕ vládnutí pojednává desátý zpĕv, čtyřicátá třetí kapitola, 17. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí popisuje Kršnu králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, Kršna je bleskem pro zápasníky, pro obyčejného človĕka je nejkrásnĕjší lidskou bytostí, pro mladé dívky je jako bůh lásky, pro pastevce a pasačky je nejdůvĕrnĕjším příbuzným, pro bezbožné krále je nejvyšším vladařem, pro své rodiče Nandu a Jašódu je pouhé dítĕ, pro bhódžského krále Kansu je zosobnĕná smrt, pro tupé a nechápavé je jako kámen, pro jógíny je Nejvyšší Absolutní Pravdou a pro Vršniovce je Nejvyšší Osobností Božství. V tomto vládnoucím postavení se Kršna objevil spolu se svým starším bratrem Balarámou.“ Když byl Kršna, který je jako oceán všech nálad, přítomen v Kansovĕ arénĕ, různým lidem, kteří k Nĕmu byli poutáni různými vztahy, se jevil odlišnĕ. V Bhagavad-gítĕ stojí, že každému se Pán zjevuje podle toho, jaký má k Nĕmu vztah.
 


Učenci nĕkdy poukazují na to, že slovo „vládnoucí“ označuje človĕka, který nedokáže snášet, je-li přehlížen. Tuto Kršnovu zvláštní vlastnost jsme mohli vidĕt, když Kansa urážel Mahárádžu Nandu. Vasudéva žádal Kršnu, aby mu pomohl Kansu zabít a Kršna se díval na Kansu toužebnýma očima jako prostitutka a chystal se na krále skočit.
 


Znalec pečlivého oblékání
 


Človĕk, který se velice rád obléká, se nazývá lalita neboli ten, kdo se umí pečlivĕ oblékat. U Kršny se tato vlastnost projevuje dvĕma způsoby: nĕkdy zdobil různými znaky Šrímatí Rádhárání a jindy, když se připravoval zabít démony jako je Arištásura, si s pečlivostí velice pĕknĕ upravil svůj opasek.
 


Velkorysý
 


Človĕk, který umí dát sebe samého komukoli, se nazývá velkorysý. Nikdo nemůže být velkorysejší než Kršna, protože je vždy připraven dát svému oddanému sebe samého. Kršna je v podobĕ Šrí Čaitanji připraven dát sebe samotného a udĕlit osvobození dokonce i tomu, kdo oddaný není.
 

Kršna nezávisí na nikom, ale i přesto ze své bezpříčinné milosti závisí na Gargovi Ršimu, aby obdržel náboženské pokyny, v učení se vojenskému umĕní závisí na Sátjakim a pro dobré rady závisí na svém příteli Uddhavovi.

« Previous Next »