Text 7

Svaté jméno Śrī Kṛṣṇy, Jeho vlastnosti, zábavy atd. mají všechny povahu absolutní pravdy, krásy a blaženosti. Jsou přirozenĕ velmi sladké, jako cukrkandl, což se líbí všem. Nevĕdomost se však přirovnává k nemoci zvané žloutenka, kterou způsobují žlučové výmĕšky. Jazyk človĕka nemocného žloutenkou si nemůže vychutnat sladkost cukrkandlu. Človĕk postižený žloutenkou naopak považuje nĕco sladkého za velmi hořké. Avidyā (nevĕdomost) podobnĕ přemĕní schopnost vychutnávat si Kṛṣṇovo transcendentálnĕ lahodné jméno, vlastnosti, podobu a zábavy. Když se však človĕk navzdory této nemoci s velkou péčí a pozorností začne rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, zpívat svaté jméno a poslouchat o transcendentálních zábavách Kṛṣṇy, jeho nevĕdomost bude zničena a jeho jazyk získá schopnost vychutnat si sladkost transcendentální povahy Kṛṣṇy a Jeho doprovodu. Takto se duchovnĕ uzdravit je možné pouze pravidelným rozvojem vĕdomí Kṛṣṇy.

Když se človĕk v hmotném svĕtĕ zajímá více o materialistický způsob života než o vĕdomí Kṛṣṇy, je považován za nemocného. Normální stav je zůstat vĕčným služebníkem Pána (jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya-dāsa'). Toto zdraví se ztratí, když živá bytost zapomene na Kṛṣṇu, neboť ji přitahují vnĕjší rysy Kṛṣṇovy iluzorní energie māyi. Svĕt māyi se nazývá durāśraya, což znamená „falešný nebo špatný úkryt“. Ten, kdo vkládá důvĕru v durāśraya, se upíná k marným nadĕjím. V hmotném svĕtĕ se všichni snaží být šťastní, a přestože jsou jejich materialistické pokusy kvůli jejich nevĕdomosti zmařeny v každém ohledu, nejsou schopni poznat své chyby. Lidé se snaží napravit jednu chybu tím, že udĕlají novou. Tímto způsobem probíhá v hmotném svĕtĕ boj o existenci. Když nĕkdo v této situaci dostane radu, aby se vĕnoval rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy a byl šťastný, tak tento pokyn nepřijme.

Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy se rozšiřuje po celém svĕtĕ, jen aby odstranilo tuto hrubou nevĕdomost. Lidé jsou svedeni slepými vůdci. Vůdci společnosti – politikové, filozofové a vĕdci – jsou slepí, protože si nejsou vĕdomí Kṛṣṇy. Kvůli svému ateistickému způsobu života postrádají veškeré skutečné poznání, a proto jsou to podle Bhagavad-gīty hříšní darebáci a nejnižší z lidí.

„Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejníže stojící z lidí, ti, jež o poznání připravila iluze, a ti, kdo přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.“ (Bg. 7.15)

Tito lidé se Kṛṣṇovi nikdy neodevzdávají a odporují snahám tĕch, kteří si přejí uchýlit se pod Kṛṣṇovu ochranu. Když se z tĕchto ateistů stanou vůdci společnosti, celá atmosféra se přetíží nevĕdomostí a za tĕchto podmínek nejsou lidé příliš nadšení přijmout hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, tak jako nemocný trpící žloutenkou neokusí chuť cukrkandlu. Musíme však vĕdĕt, že na žloutenku je cukrkandl jediným vhodným lékem. Podobnĕ je pro dnešní zmatené lidstvo vĕdomí Kṛṣṇy, zpívání svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jediným lékem, jak uvést svĕt do pořádku. Vĕdomí Kṛṣṇy sice nemusí příliš chutnat nemocnému, ale Śrīla Rūpa Gosvāmī přesto radí, že když se človĕk chce vyléčit z hmotné nemoci, musí se léčit s velkou péčí a pozorností. Léčení začíná pronášením Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, protože pronášením svatého jména Pána bude človĕk nacházející se v hmotných podmínkách zbaven všech falešných představ (ceto-darpaṇa-mārjanam). Avidyā, mylná představa o své vlastní duchovní totožnosti, poskytuje základ pro falešné ego v srdci (ahaṅkāra).

Skutečná choroba je v srdci. Je-li však mysl očištĕna, je-li očištĕno vĕdomí, človĕk nemůže být sužován žádnou hmotnou chorobou. Chceme-li očistit mysl a srdce ode všech falešných pojetí, mĕli bychom se vĕnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Je to snadné a prospĕšné. Pronášením svatého jména Pána se okamžitĕ osvobodíme z planoucího ohnĕ hmotné existence.

Existují tři úrovnĕ pronášení svatého jména Pána – s přestupky, úroveň, kdy přestupků ubývá, a čistá úroveň. Když se začátečník začne vĕnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry, obvykle se dopouští mnoha přestupků. Existuje deset základních přestupků, a když se jich oddaný vyvaruje, může se dostat na následující úroveň, která se nachází mezi pronášením s přestupky a čistým pronášením. Když dosáhne čisté úrovnĕ, je okamžitĕ vysvobozen. Říká se tomu bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpanam. Jakmile je osvobozen z planoucího ohnĕ hmotné existence, může okusit chuť transcendentálního života.

Závĕr je, že chceme-li se zbavit hmotné nemoci, musíme se vĕnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy je zvláštĕ určeno k vytvoření atmosféry, ve které se lidé mohou vĕnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry. Človĕk musí začít s vírou, a když jeho víra pronášením vzroste, může se stát členem společnosti. Posíláme saṅkīrtanové skupiny do celého svĕta a jejich zkušeností je, že i v nejzazších částech svĕta, kde neexistuje poznání o Kṛṣṇovi, k nám Hare Kṛṣṇa mahā-mantra přitahuje tisíce lidí. V nĕkterých oblastech lidé začínají napodobovat oddané tím, že si holí hlavy a pronášejí Hare Kṛṣṇa mantru jen nĕkolik dní poté, co ji zaslechli. Může to být napodobování, ale napodobování dobré vĕci je žádoucí. Nĕkteří imitátoři se postupnĕ začnou zajímat o zasvĕcení od duchovního učitele a požádají o zasvĕcení.

Je-li človĕk upřímný, dostane zasvĕcení a této úrovni se říká bhajana-kriyā. Pak se vĕnuje službĕ Pánu pravidelným pronášením šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry dennĕ a vyhýbá se nedovolenému pohlavnímu styku, omamným látkám, jedení masa a hazardování. Pomocí bhajana-kriyā se osvobodí od znečištĕní materialistickým životem. Přestane chodit do restaurací a hotelů, aby jedl takzvaná chutná jídla připravená z masa a cibule, ani se nezajímá o kouření nebo pití čaje a kávy. Vyhýbá se nejen nedovolenému pohlavnímu styku, ale pohlavnímu životu úplnĕ. Nemá ani zájem ztrácet čas spekulováním a hazardem. Mĕli bychom vĕdĕt, že tímto způsobem se očišťuje od nežádoucích vĕcí (anartha-nivṛtti). Slovo anartha označuje nežádoucí vĕci. Anarthy se zničí, když se človĕk připojí k hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy.

Když se oddaný zbaví nežádoucích vĕcí, ustálí se v činnostech určených pro Kṛṣṇu. Ve skutečnosti na nich začne lpĕt a zakouší extázi v oddané službĕ. To se nazývá bhāva, předbĕžný stav probuzení lásky k Bohu. Tak se podmínĕná duše vysvobodí z hmotné existence a ztratí zájem o tĕlesné pojetí života včetnĕ hmotného bohatství, hmotného poznání a hmotné přitažlivosti všeho druhu. Tehdy může porozumĕt, kdo je Nejvyšší Pán a co je Jeho māyā.

Māyā sice může být přítomna, ale nemůže rozrušit oddaného, který dosáhl stavu bhāva, protože je schopen vidĕt skutečné postavení māyi. Māyā znamená zapomnĕní Kṛṣṇy a zapomnĕní Kṛṣṇy a vĕdomí Kṛṣṇy stojí vedle sebe jako svĕtlo a stín. Zůstává-li človĕk ve stínu, nemůže využívat výhod, které nabízí svĕtlo, a setrvá-li na svĕtle, nemůže ho vyrušit temnota stínu. Rozvojem vĕdomí Kṛṣṇy se postupnĕ vysvobodí a zůstane na svĕtle. Temnoty se ani nedotkne. V Caitanya-caritāmṛtĕ (Madhya 22.31) je to potvrzeno:

„Kṛṣṇa je přirovnáván ke slunci a māyā k temnotĕ. Kde je slunce, nemůže být temnota. Jakmile človĕk začne s rozvojem vĕdomí Kṛṣṇy, temnota iluze (vliv vnĕjší energie) okamžitĕ zmizí.“