Kapitola třetí

V Indii je mnoho posvátných míst, na která chodí jogíni o samotĕ meditovat, přesnĕ tak, jak popisuje Bhagavad-gítá. Podle tradice se jóga nedá provádĕt na veřejnosti. Avšak při kírtanu, při mantra-józe neboli opakování mantry Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare, je nejlepší, když se sejde co nejvíce lidí. Když před pĕti sty lety zavedl v Indii Čaitanja Maháprabhu kírtany, vytvořil vždy nĕkolik kírtanových skupin. Každá mĕla šestnáct členů, kteří předzpívávali a k nim se pak přidalo nĕkolik tisíc lidí. Toto veřejné opĕvování jména Boha je snadné a docela dobře proveditelné i v dnešní dobĕ, ale meditativní jóga je velice obtížná. V Bhagavad-gítĕ je jasnĕ řečeno, že jogín musí odejít na osamĕlé posvátné místo. Jinými slovy – musí odejít z domova. V této přelidnĕné dobĕ není vždy možné najít osamĕlé místo, ale bhakti-jóga nic takového nevyžaduje.

Bhakti-jóga se skládá z devíti různých činností – naslouchání, opĕvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstev v chrámu, modlení se, vykonávání pokynů, sloužení Kršnovi jako příteli a obĕtování se pro Nĕj. Śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování, jsou ze všech nejdůležitĕjší. Při veřejném kírtanu může jeden předzpívávat Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare, ostatní mohou poslouchat a při opakování zpívají všichni společnĕ. Tak probíhá střídavé naslouchání a opĕvování. Je to snadné doma s přáteli nebo i s velkým počtem lidí na veřejnosti. Človĕk se může ve mĕstĕ nebo mezi lidmi pokoušet o meditativní jógu, ale mĕl by vĕdĕt, že se jedná o jeho vlastní spekulaci a nikoliv o metodu doporučovanou v Bhagavad-gítĕ.

Cílem jógy je očistit se. Co to znamená? Očistit se znamená realizovat svou vlastní totožnost. Očistit se znamená realizovat: „Jsem duše – nejsem hmota.“ Kvůli styku s hmotou se s ní ztotožňujeme a myslíme si: „Jsem toto tĕlo.“ Chceme-li však provádĕt skutečnou jógu, musíme realizovat své přirozené postavení jako bytost odlišující se od hmoty. Jogíni odcházejí na osamĕlé místo a vĕnují se meditativní józe, aby toto realizovali. Pokud ji človĕk nevykonává přesnĕ tak, jak je předepsáno, nemůže dosáhnout správného výsledku. Čaitanja Maháprabhu říká:
 

„V tomto vĕku hádek a nedorozumĕní (v Kali-juze) neexistuje žádný jiný způsob duchovní realizace než zpívání svatých jmen. Není jiné cesty, není jiné cesty, není jiné cesty.“

Na Západĕ si lidé myslí, že jóga znamená meditovat o nĕčem prázdném. Védská písma však nedoporučují meditovat o prázdnotĕ – podle Véd je cílem meditace Višnu a je to také potvrzeno v Bhagavad-gítĕ. V různých jógových kroužcích můžeme vidĕt lidi sedĕt zpříma se zkříženýma nohama a zavřenýma očima, ale padesát procent z nich spí. Když zavřeme oči a nemáme o čem meditovat, usneme. Šrí Kršna v Bhagavad-gítĕ však nic takového nedoporučuje. Človĕk by mĕl zpříma sedĕt s přivřenýma očima a pohled mít upřený na špičku nosu. Nebudeme-li následovat tyto pokyny, výsledkem bude jen spánek a nic jiného. Nĕkdy samozřejmĕ meditace pokračuje, i když človĕk usne, ale to není doporučovaný způsob jógy. Je nutné zůstat bdĕlý, a proto nám Kršna radí, abychom upřeli pohled na špičku nosu. Kromĕ toho je nutné nenechat se rozrušit. Když mysl pracuje nebo když je v okolí příliš rušno, nebudeme schopni se soustředit. Při meditaci se také človĕk musí zbavit strachu. Když človĕk započne skutečný duchovní život, nesmí se bát. Musí být brahmačárí, žít v naprostém celibátu. Také ho nesmĕjí rušit ostatní lidé kolem. Když človĕka nic neruší a dodržuje všechna pravidla, může ovládat svou mysl. Splňuje-li všechny požadavky pro meditaci, musí svou mysl zcela zamĕřit na Kršnu nebo Višnua. Nikde není psáno, že by se mĕl soustředit na vzduchoprázdno. Kršna říká, že ten, kdo se vĕnuje meditativní józe, „neustále myslí na Mĕ“.

Jogín se musí podrobit mnohým nepříjemnostem, aby očistil mysl, tĕlo a duši (ātmā), ale stejného výsledku je v tomto vĕku možné nejefektivnĕji dosáhnout zpíváním Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare. Jak je to možné? Protože se tato transcendentální zvuková vibrace neliší od Kršny. Zpíváme-li Kršnovo jméno s oddaností, je Kršna neustále s námi. Je-li Kršna neustále s námi, jak bychom mohli zůstat nečistí? Z toho plyne, že človĕk, který se zcela oddal Kršnovi, zpívá Kršnova svatá jména a slouží Mu, obdrží výsledky nejvyššího druhu jógy. Výhodou je, že se může vyhnout všem útrapám, které provázejí meditativní systém jógy. To je krása vĕdomí Kršny.

Jogín musí ovládat všechny své smysly, a když je má ve své moci, musí své myšlenky neustále soustřeďovat na Višnua. Když si takto podrobí svůj hmotný život, dosáhne klidu.

„Človĕk, který ovládl svou mysl, realizoval již Nadduši a takto došel klidu.“ (Bg. 6.7) Tento hmotný svĕt se přirovnává k lesnímu požáru. V lese se vznítí požár sám od sebe a podobnĕ i v tomto svĕtĕ dochází k různým požárům, přestože se snažíme žít mírumilovnĕ. Nikde v hmotném svĕtĕ není možné žít v klidu a míru. Pouze ten, kdo se dostal na transcendentální úroveň, buď pomocí meditativního systému jógy, empirickou filozofickou metodou, nebo pomocí bhakti-jógy, může dosáhnout míru. Všechny druhy jógy smĕřují k transcendentálnímu životu, ale v tomto vĕku je zvláštĕ účinné zpívání svatých jmen. Kírtan může trvat celé hodiny, a přesto nás neunaví, ale sedĕt v dokonalém lotosovém sedu déle než nĕkolik minut je velice tĕžké. Podaří-li se človĕku uhasit oheň hmotného života, pak bez ohledu na to, jakou metodou se řídil, neokusí pouhé neosobní prázdno, ale jak říká Kršna Ardžunovi, dosáhne nejvyššího sídla.
 

„Takovýmto stálým ovládáním tĕla, mysli a činů se jogín vyprostí z hmotné existence a dosáhne Mého sídla, Božího království.“ (Bg. 6.15) Kršnovo sídlo není prázdné. Je jako velký podnik, ve kterém jsou další různá odvĕtví. Úspĕšný jogín ve skutečnosti dosáhne Božího království, kde je duchovní rozmanitost. Jóga je jen způsob, jak se povýšit do tohoto sídla. Ve skutečnosti tam všichni patříme, ale kvůli své zapomnĕtlivosti jsme se dostali do hmotného svĕta. Stejnĕ jako človĕka, který se zbláznil, zavřou do blázince, tak i my, když jsme zapomnĕli na svou duchovní identitu, jsme se zbláznili a poklesli do hmotného svĕta. Hmotný svĕt je tedy takovým blázincem a snadno zjistíme, že mnoho vĕcí se zde nedĕje v souladu se zdravým rozumem. Naším cílem je dostat se z nĕho pryč a vrátit se do Božího království. V Bhagavad-gítĕ Kršna toto místo popisuje a také nás poučuje o našem postavení a o svém postavení – o tom, kdo jsme my a kdo je Bůh. Všechny potřebné informace najdeme v Bhagavad-gítĕ a rozumný človĕk tĕchto informací využije.