Kapitola šestá

Nemůžeme říci, že Bhagavad-gítá odmítá meditativní jógu. Považuje ji za autorizovanou metodu, ale naznačuje, že ji není možné provádĕt v tomto vĕku. Kršna a Ardžuna proto o ní v šesté kapitole přestávají mluvit a Ardžuna klade další otázky:
 

„Ó Kršno, jaký osud očekává neúspĕšného transcendentalistu, který nastoupil cestu seberealizace s vírou, ale pro svoji svĕtskost se od ní odvrátil, aniž dosáhl dokonalosti v józe?“ (Bg. 6.37) Ardžuna chce vĕdĕt, co čeká neúspĕšného jogína nebo človĕka, který se pokusil provádĕt jógu, ale vzdal to a neuspĕl. Je to jako se studentem, který nezískal diplom, protože odešel ze školy. Na jiném místĕ v Gítĕ Šrí Kršna vysvĕtluje Ardžunovi, že jen málo lidí se pokouší o dokonalost a z tĕch, kteří se o dokonalost pokoušejí, jen málo uspĕje. Ardžuna se ptá, co bude s tĕmi, kteří neuspĕli. I když má človĕk víru a snaží se o dokonalost v józe, nemusí této dokonalosti dosáhnout kvůli „materialistické mentalitĕ“.
 

„Ó Kršno, válečníku mocných paží, neodpadne ten, kdo je zmaten na cestĕ transcendence, jak z duchovní, tak i materiální cesty a nezanikne jako rozervaný mrak?“ (Bg. 6.38) Když vítr rozfouká mrak, již se nikdy nespojí dohromady.
 

„Toto je moje pochybnost, ó Kršno, a prosím Tĕ, abys ji zcela rozptýlil. Vždyť kromĕ Tebe není nikdo, kdo by ji mohl odstranit.“ (Bg. 6.39) Ardžuna se ptá na osud neúspĕšného jogína, aby to v budoucnu nĕkoho neodradilo. Jogínem Ardžuna myslí hatha-jogína, džňána--jogína a bhakti-jogína. Meditace není jediným druhem jógy. Meditátor, filozof a oddaný jsou všichni považováni za jogíny. Ardžuna se ptá za všechny, kteří chtĕjí být úspĕšnými transcendentalisty. Jak mu Šrí Kršna odpovídá?
 

Stejnĕ jako na mnoha dalších místech Gíty je zde Kršna oslovován jako Bhagaván. Je to další z mnoha Pánových jmen. Bhagavān znamená, že Kršna má šest vznešených vlastností: krásu, bohatství, sílu, slávu, poznání a odříkání. Živé bytosti mají také tyto vlastnosti, ale jen v nepatrném množství. Nĕkdo může být slavný v rodinĕ, ve mĕstĕ, v zemi nebo na jedné planetĕ, ale nikdo není slavný po celém stvoření jako Šrí Kršna. Vůdci svĕta mohou být slavní nĕkolik let, ale Šrí Kršna se zjevil před pĕti tisíci lety a stále je uctíván. Ten, kdo má všech šest vznešených vlastností v plné míře, je Bůh. V Bhagavad-gítĕ Kršna promlouvá k Ardžunovi jako Nejvyšší Osobnost Božství a musí být proto jasné, že má úplné poznání. Kršna zjevil Bhagavad--gítu bohu Slunce a Ardžunovi, ale nikde není psáno, že by ji od nĕkoho obdržel Kršna. Proč? Mít úplné poznání znamená vĕdĕt vše, co je možné poznat, a to může pouze Bůh. Ardžuna tedy chápe, že Kršna zná všechno, a proto se Ho ptá i na osud neúspĕšného jogína. Ardžuna nemůže dĕlat nĕjaké pokusy a výzkumy, aby se dopátral pravdy. Musí ji přijmout od úplného zdroje – to je systém učednické posloupnosti. Kršna je úplný a poznání, které od Nĕho pochází, je také úplné. Dostane-li Ardžuna úplné poznání a my ho dostaneme od Ardžuny přesnĕ tak, jak mu bylo sdĕleno, pak i my budeme mít úplné poznání. Jaké poznání? „Nejvyšší Pán pravil: Ó synu Prthy, transcendentalistu, jenž jedná ctnostnĕ, nečeká zkáza ani v tomto, ani v duchovním svĕtĕ, neboť kdo koná dobro, Můj příteli, toho zlo nikdy nepřemůže.“ (Bg. 6.40) Kršna zde potvrzuje, že pouhý pokus dosáhnout dokonalosti v józe je tím nejpříznivĕjším úsilím. Pokouší-li se človĕk o nĕco tak příznivého, nikdy ho nepostihne degradace.
 

Ardžunova otázka je velice inteligentní a je naprosto na místĕ. Není nijak neobvyklé, že nĕkdo poklesne z úrovnĕ oddané služby. Začínající oddaný nĕkdy nedodržuje pravidla a zásady. Nĕkdy podlehne omamným látkám nebo ženské kráse. Toto jsou překážky na cestĕ k dokonalosti v józe. Šrí Kršna nám však dává povzbuzující odpovĕď. Říká Ardžunovi, že když se nĕkdo snaží rozvíjet třeba jen jedno procento duchovního poznání, nikdy nepoklesne do hmotného kolobĕhu. Záleží to na upřímnosti jeho snahy. Mĕli bychom mít neustále na pamĕti, že jsme slabí a že hmotná příroda je velice silná. Začít s duchovním životem více ménĕ znamená vyhlásit válku hmotné energii. Hmotná energie se snaží upoutat podmínĕnou duši každým okamžikem, a když se duše snaží vyprostit rozvíjením duchovního poznání, hmotná příroda začne tím více zkoušet, jak je začínající oddaný upřímný ve svém snažení. Māyā neboli hmotná energie mu nabídne více lákadel.
 

K tomu se váže příbĕh o Višvámitrovi. Višvámitra Muni byl velký kšatrijský král, který se vzdal svého království a začal se vĕnovat józe, aby udĕlal duchovní pokrok. V dobĕ, kdy žil, bylo možné provádĕt meditativní jógu. Višvámitra Muni meditoval tak intenzivnĕ, že si toho všiml i nebeský král Indra. Pomyslel si: „Tento človĕk se snaží dostat na mé místo.“ Nebeské planety jsou také hmotné a i tam existuje soutĕžení – žádný obchodník nechce, aby ho jiný překonal. Ze strachu, že ho Višvámitra Muni připraví o jeho postavení, za ním Indra poslal jednu z nebeských kurtizán jménem Ménaká, aby ho svádĕla. Ménaká byla nebesky krásná a pokusila se rozrušit jeho meditaci. Zvuk jejích náramků a nákotníčků prozradil přítomnost ženy a Muni přerušil svou meditaci a podíval se na ni. Když ji spatřil, okouzlila ho její krása a z jejich spojení se narodila krásná dívka jménem Šakuntalá. Když se narodila, začal Višvámitra naříkat: „Snažil jsem se rozvíjet duchovní poznání a znovu jsem podlehl.“ Chtĕl již odejít, ale Ménaká mu přinesla jeho malou dceru a začala ho kárat. I přes její naléhání se však Višvámitra rozhodl odejít.
 

Na cestĕ jógy je tedy snadné zaváhat a díky hmotným svodům může poklesnout i takový mudrc, jako byl Višvámitra Muni. Muni sice dočasnĕ poklesl, ale potom se rozhodl v józe pokračovat a také my bychom si z toho mĕli vzít příklad. Kršna říká, že tyto neúspĕchy by nás nemĕly odradit. Známé přísloví praví, že „neúspĕch je základem úspĕchu“ a zvláštĕ v duchovním životĕ není neúspĕch důvodem k nářku. Kršna říká velice jasnĕ, že i když nĕkdo neuspĕje, neztrácí nic ani v tomto svĕtĕ, ani v příštím. Ten, kdo se vydá na cestu rozvoje duchovní kultury, nebude nikdy přemožen.
 

A co čeká neúspĕšného transcendentalistu? Šrí Kršna dále vysvĕtluje:
 

„Poté, co se neúspĕšný jogín po mnoho a mnoho let radoval na planetách zbožných bytostí, narodí se v zámožné nebo nábožensky založené rodinĕ. Nebo se narodí dokonce v rodinĕ moudrých transcendentalistů, jestliže jógu provozoval delší dobu. V tomto svĕtĕ lze však jen velmi zřídka dospĕt k takovému zrození.“ (Bg. 6.41 – 42) V tomto vesmíru existuje mnoho planet a na vyšších planetách je život mnohem pohodlnĕjší, delší a jejich obyvatelé jsou mnohem zbožnĕjší. Říká se, že šest mĕsíců na Zemi se rovná jednomu dni na vyšších planetách a úspĕšný jogín může na tĕchto planetách zůstat mnoho let. Védská písma říkají, že takoví jogíni žijí desítky tisíc let. I když tedy nĕkdo neuspĕje, dostane se na tyto planety. Není však možné na nich zůstat vĕčnĕ. Když se výsledky zbožných činů vyčerpají, musí se vrátit zpátky na Zemi. I neúspĕšný jogín se však po návratu zpátky na Zem dostane do příznivých podmínek, neboť se narodí v bohaté nebo zbožné rodinĕ.
 

Koná-li človĕk zbožné činy, narodí se podle zákona karmy ve svém příštím životĕ v aristokratické nebo bohaté rodinĕ, nebo bude velice krásný nebo učený. Všichni, kdo s upřímností začali s duchovním životem, mají v příštím zrození zaručené lidské tĕlo, a to nejen obyčejné lidské tĕlo – mohou se narodit ve zbožných nebo bohatých rodinách. Narodí-li se nĕkdo v takové rodinĕ, mĕli bychom vĕdĕt, že je to díky jeho dřívĕjším zbožným činnostem a Boží milosti. Tyto možnosti nám dává Nejvyšší Pán, který je vždy ochotný nám pomoci, abychom se k Nĕmu přiblížili. Kršna chce vidĕt pouze naši upřímnost. Ve Šrímad-Bhágavatamu je napsáno, že každý človĕk má nĕjakou životní povinnost bez ohledu na své postavení a společnost, ve které žije. Přestane-li však vykonávat svou předepsanou povinnost a obrátí se na Kršnu – může to být ze sentimentu, z pomatení, vlivem společnosti nebo z jiného důvodu, a potom díky své nezralosti poklesne z cesty oddanosti, přesto nic neztratí. Co však získá ten, kdo dokonale vykoná všechny své povinnosti, ale neodevzdá se Bohu? Jeho život je bez užitku. Človĕk, který se obrátil na Kršnu, je na tom mnohem lépe, i když poklesl z úrovnĕ jógy.
 

Kršna dále naznačuje, že ze všech dobrých rodin, ve kterých je možné se narodit – rodin bohatých obchodníků, filozofů nebo meditátorů – je nejlepší rodina jogínů. Človĕk, který se narodí ve velmi bohaté rodinĕ, se může dostat na scestí. Bohatí lidé si vĕtšinou užívají penĕz, a tak se z jejich synů stávají opilci a sexuální zhýralci. Ten, kdo se narodí ve zbožné nebo bráhmanské rodinĕ, bývá obvykle nafoukaný a myslí si: „Já jsem bráhman. Jsem zbožný muž.“ V bohaté nebo zbožné rodinĕ je tedy mnoho příležitostí k degradaci, ale v rodinĕ jogínů nebo oddaných má človĕk daleko lepší možnost rozvíjet duchovní život, ve kterém předtím neuspĕl. Kršna říká Ardžunovi:
 

„Po takovém zrození pak znovu nabývá božského vĕdomí ze svého předchozího života a znovu usiluje o další zdokonalení, ó potomku Kuruů.“ (Bg. 6.43)
 

Narodí-li se rodičům, kteří provádĕjí jógu nebo se vĕnují oddané službĕ, pak si vzpomene na duchovní činnosti, které vykonal ve svém předcházejícím životĕ. Ten, kdo se vážnĕ zapojí do oddané služby, není obyčejný človĕk. Musel se jí vĕnovat již ve svém předcházejícím životĕ. Proč?
 

„Neboť právĕ síla božského vĕdomí z jeho dřívĕjšího života způsobuje, že automaticky tíhne k zásadám jógy, aniž by je hledal. Takový transcendentalista toužící poznat jógu je vždy povznesen nad rituální zásady písem.“ (Bg. 6.44) Z hmotného svĕta máme zkušenost, že si z jednoho života do druhého nic vzít nemůžeme. Mohu mít v bance milion dolarů, ale jakmile mé tĕlo zemře, bude konec i s mým kontem. Po smrti se mnou mé bankovní konto nikam nepůjde – zůstane v bance a bude si ho užívat nĕkdo jiný. S duchovní kulturou je to však jiné. I sebemenší úspĕch v duchovním životĕ se nám zachovává do příštího života a v dalším životĕ můžeme začít tam, kde jsme přestali.
 

Když človĕk pochopí, že nyní začal tam, kde minule skončil, mĕl by v tomto životĕ svou jógovou praxi dovést k dokonalosti. Nemĕli bychom riskovat a myslet si, že ji můžeme dokončit v příštím životĕ. Mĕli bychom se pevnĕ rozhodnout, že nyní dosáhneme cíle. Takto bychom mĕli přemýšlet: „Z nĕjakého důvodu jsem nedokončil svůj duchovní rozvoj. Nyní mi Kršna dává další možnost dokončit ho v tomto životĕ.“ A po opuštĕní tĕla se človĕk nemusí vracet do tohoto hmotného svĕta, kde stále hrozí rození, nemoc, stáří a smrt, ale vrátí se zpátky ke Kršnovi. Ten, kdo se odevzdal lotosovým nohám Pána Kršny, vidí tento svĕt jako místo plné nebezpečí. Duchovnĕ založenému človĕku připadá tento svĕt k životu nevhodný. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí říkával, že „tento svĕt není místem pro džentlmeny“. Když se však nĕkdo obrátí na Kršnu a pokusí se o duchovní pokrok, začne mu Kršna, který je v jeho srdci, dávat rady a vést ho. V Gítĕ Kršna říká, že tomu, kdo na Nĕj chce myslet, dá pamĕť, a tomu, kdo na Nĕj chce zapomenout, dovolí zapomenout.