Kapitola sedmá

Mnohokrát jsme již mĕli možnost slyšet o józe. Jógový systém, který doporučuje Bhagavad-gítá, je zvláštĕ určen pro očistu. Má tři cíle: ovládat své smysly, očistit své činnosti a obnovit vzájemný vztah s Kršnou.
 

Absolutní Pravda se realizuje ve třech stupních: jako neosobní Brahman, jako lokalizovaná Paramátmá (Nadduše) a nakonec jako Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství. V konečném aspektu je Svrchovaná Absolutní Pravda osoba. Současnĕ je však všeprostupující Nadduší v srdcích všech živých bytostí a ve všech atomech a také neosobní duchovní září brahmadžjóti. Bhagaván Šrí Kršna má jako Nejvyšší Osobnost Božství veškeré bohatství a současnĕ si dokáže nejvíce odříkat. V hmotném svĕtĕ můžeme vidĕt, že bohatý človĕk se vĕtšinou není schopen svého bohatství vzdát, ale Kršna takový není. Kršna se může vzdát všeho, a přesto zůstane úplný sám v sobĕ.
 

Když čteme nebo studujeme Bhagavad-gítu pod vedením pravého duchovního učitele, nemĕli bychom si myslet, že duchovní mistr předkládá nĕjaké vlastní názory. Není to on, kdo mluví. On je jen nástrojem. Ve skutečnosti mluví Nejvyšší Pán, který je uvnitř i vnĕ. Na začátku svého pojednání o józe v šesté kapitole Bhagavad-gíty Šrí Kršna říká:
 

„Pravý sannjásí a jogín je ten, kdo nelpí na plodech svého jednání a koná činy, které je třeba vykonat, a nikoliv ten, kdo nezažehne oheň a je nečinný.“ (Bg. 6.1) Všichni pracují a získávají nĕjaké výsledky. Můžeme se zeptat: „Proč by mĕl človĕk pracovat, když nemá očekávat žádné výsledky?“ Každý pracovník vždy požaduje odmĕnu nebo plat. Zde však Kršna naznačuje, že je možné pracovat pouze z povinnosti a nečekat za to žádnou odmĕnu. Jestliže človĕk pracuje v tomto duchu, pak je skutečný sannjásí a žije životem odříkání.
 

Podle védské kultury je život rozdĕlený na čtyři období: brahmačarja, grhastha, vánaprastha a sannjás. Brahmačárí je student, který se vĕnuje rozvoji duchovního poznání. Grhastha je ženatý hospodář. Potom ve vĕku přibližnĕ padesáti let se človĕk stane vánaprasthou – odejde z domova od dĕtí a začne cestovat po posvátných místech. Nakonec úplnĕ odejde od manželky a dĕtí a sám začne rozvíjet vĕdomí Kršny – to je životní stadium odříkání, sannjás. Kršna ale naznačuje, že i pro sannjásína není odříkání všechno. Má ještĕ další povinnost. Co je povinností sannjásína, který se vzdal rodinného života a nemá již žádné hmotné závazky? Jeho povinnost je ze všech nejzodpovĕdnĕjší – pracovat pro Kršnu. Ve skutečnosti je to povinnost každého ve všech životních stadiích.
 

Každý má v životĕ dvĕ povinnosti: první je sloužit iluzi a druhá je sloužit realitĕ. Slouží-li človĕk realitĕ, je skutečný sannjásí, slouží-li iluzi, je oklamaný májou. Musíme pochopit, že jsme za všech okolností nuceni sloužit. Buď sloužíme iluzi, nebo realitĕ. Přirozeným postavením živé bytosti je být služebníkem, nikoliv pánem. Můžeme si myslet, že jsme páni, ale ve skutečnosti jsme služebníci. Hospodář si může myslet, že je pánem své ženy a svých dĕtí, svého domova, obchodu a dalších vĕcí, ale to všechno je iluze. Ve skutečnosti je služebníkem své ženy, dĕtí a svého obchodu. Prezident může být pokládán za pána nĕjaké zemĕ, ale ve skutečnosti je jejím služebníkem. Jsme za všech okolností služebníci. Buď sloužíme iluzi, nebo sloužíme Bohu. Zůstaneme-li však služebníky iluze, je náš život ztracený. Každý si samozřejmĕ myslí, že služebníkem není a že pracuje jen pro sebe. Plody jeho práce jsou pomíjivé a iluzorní a donutí ho stát se služebníkem iluze neboli služebníkem svých vlastních smyslů. Probudí-li však človĕk své transcendentální smysly a získá skutečné poznání, stane se služebníkem reality. Když se dostane na úroveň poznání, pochopí, že je za všech okolností služebníkem. Pánem se nikdy nemůže stát, a proto je pro nĕho lepší, když bude sloužit realitĕ místo iluzi. Když si to uvĕdomí, získává skutečné poznání. Mluvíme-li o sannjásínovi, máme tím na mysli nĕkoho, kdo je skutečnĕ na této úrovni. Sannyāsa je otázkou realizace a nikoliv sociálního postavení.
 

Povinností každého je být si vĕdomý Kršny a začít Mu sloužit. Když to človĕk opravdu realizuje, stane se z nĕho mahátmá, velká duše. V Bhagavad-gítĕ Kršna říká, že když človĕk po mnoha zrozeních získá skutečné poznání, „odevzdá se jen Mnĕ“. Proč je tomu tak? Vāsudevaḥ sarvam iti. Moudrý človĕk realizuje, že „Vásudéva (Kršna) je všechno“. Kršna však říká, že taková velká duše je velice vzácná. Proč? Když inteligentní človĕk pochopí, že konečným životním cílem je odevzdat se Kršnovi, proč by mĕl váhat? Proč se neodevzdat okamžitĕ? Proč čekat tolik životů? Dostane-li se k tomuto bodu a odevzdá se, pak se stává skutečným sannjásínem. Kršna nikdy nikoho nenutí, aby se Mu odevzdal. Odevzdanost je výsledkem lásky, transcendentální lásky. Kdyby to bylo z donucení a neexistovala by svoboda, nemohla by existovat ani láska. Milující matka není nucena milovat své dítĕ a neočekává za to ani žádnou odmĕnu nebo plat.
 

Podobnĕ můžeme milovat i Nejvyššího Pána. Můžeme Ho milovat jako svého pána, přítele, dítĕ nebo manžela. Existuje pĕt základních ras neboli vztahů, které nás vĕčnĕ pojí k Bohu. Když jsme skutečnĕ osvobození, můžeme pochopit, jaký je náš vztah k Pánu, jaká je naše rasa. Této úrovni se říká svarūpa-siddhi neboli skutečná seberealizace. Každý z nás má nĕjaký vĕčný vztah k Bohu – buď je to vztah služebníka a pána, vztah dvou přátel, vztah rodiče a dítĕte, vztah manželky a manžela nebo milenky a milence. Tyto vztahy existují vĕčnĕ. Skutečným cílem duchovní realizace a dokonalostí jógy je znovu probudit své vĕdomí v jednom z tĕchto vztahů. V současné dobĕ se náš vztah s Nejvyšším Pánem odráží ve zvrácené podobĕ v hmotném svĕtĕ. V hmotném svĕtĕ je vztah mezi pánem a služebníkem založen na penĕzích nebo násilném vykořisťování. Nejedná se o žádnou službu z lásky. Vztah mezi pánem a služebníkem v hmotném svĕtĕ trvá jen tak dlouho, dokud pán může sluhovi platit. Když přestane platit, skončí i jejich vztah. V hmotném svĕtĕ také existuje vztah mezi přáteli, ale jakmile dojde k sebemenšímu nedorozumĕní, přátelství se rozbije a z přítele se stane nepřítel. Když začne mít syn jiný názor než jeho otec, vĕtšinou odejde z domova a jejich vztah zaniká. Totéž se stává i mezi manželem a manželkou – i sebemenší rozdíl v názorech je příčinou rozvodu.
 

V hmotném svĕtĕ není žádný vztah skutečný nebo vĕčný. Mĕli bychom si stále pamatovat, že tato zdánlivá pouta jsou pouze převráceným odrazem vĕčného vztahu, který máme s Nejvyšší Osobností Božství. Víme, že odraz nĕjakého předmĕtu na skle není skutečností. Může vypadat jako skutečný, ale když se ho dotkneme, uvidíme, že je to jen sklo. Musíme pochopit, že vztahy přítele, rodiče, dítĕte, pána, služebníka, manžela, manželky, milence nebo milenky jsou pouhými odrazy vztahů, které můžeme mít k Bohu. Dospĕjeme-li na tuto úroveň, pak máme dokonalé poznání. Když získáme poznání, začneme chápat, že jsme Kršnovi služebníci a že s Ním máme vĕčný láskyplný vztah.
 

Láskyplný vztah není motivovaný odmĕnou, ale odmĕna v nĕm samozřejmĕ nechybí a je mnohokrát vĕtší, než jakou si za svou službu zasloužíme. Kršna při odmĕňování nezná žádná omezení. Nejlépe to dokládá příbĕh o Balim Mahárádžovi. Bali Mahárádž byl mocný král, který získal vládu nad mnoha planetami. Obyvatelé nebeských planet prosili Nejvyššího Pána, aby je zachránil, neboť je přemohl démonský král, Bali Mahárádž. Šrí Kršna vyslechl jejich prosby a jako bráhmanský chlapec přišel k Balimu Mahárádžovi se slovy: „Můj drahý králi, rád bych tĕ o nĕco požádal. Jsi velký panovník a proslavil ses svou štĕdrostí vůči bráhmanům. Obdaroval bys i Mne?“
 

Bali Mahárádž odpovĕdĕl: „Dám Ti, co budeš chtít.“
 

„Chtĕl bych tolik půdy, kolik překročím třemi kroky,“ odpovĕdĕl chlapec.
 

„To je vše?“ odvĕtil král. „Nač Ti bude takový kousek zemĕ?“
 

„I když bude malý, bude Mi stačit,“ smál se chlapec.
 

Bali Mahárádž souhlasil a trpasličí chlapec dvĕma kroky překročil celý vesmír. Potom se zeptal Baliho Mahárádže, kam má udĕlat svůj třetí krok a Bali Mahárádž, chápaje, že je to samotný Nejvyšší Pán, který mu prokazuje přízeň, odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, nyní jsem ztratil všechno. Nemám již nic, ale mám svou hlavu. Udĕlej laskavĕ svůj poslední krok na mou hlavu.“
 

Bali Mahárádž tak Šrí Kršnu velmi potĕšil a Kršna se ho zeptal: „Co bys chtĕl ode Mne ty?“
 

„Nic si od Tebe nežádám,“ odpovĕdĕl Bali Mahárádž, „ale pochopil jsem, že jsi ode mĕ nĕco chtĕl a nyní jsem Ti všechno dal.“
 

„Ano,“ odpovĕdĕl Pán, „ale i Já pro tebe nĕco mám. Zůstanu navždy na tvém dvoře jako tvůj služebník.“ Nejvyšší Pán se stal vrátným Baliho Mahárádže a tak se mu odmĕnil. Nabídneme-li nĕco Pánu, vrátí se nám to milionkrát, ale nesmíme nic vyžadovat. Bůh pokaždé rád oplatí službu svému služebníkovi. Kdo chápe, že jeho povinností je sloužit Pánu, má dokonalé poznání a dosáhl dokonalosti jógy.