SLOKA 19
aśrūyantāśiṣaḥ satyās
tatra tatra dvijeritāḥ
nānurūpānurūpāś ca
nirguṇasya guṇātmanaḥ
aśrūyanta—proslýchalo se; āśiṣaḥ—požehnání; satyāḥ—všechny pravdy; tatra—tu; tatra—tam; dvija-īritāḥ—pronesené učenými brāhmaṇy; na—ne; anurūpa—hodné; anurūpāḥ—vhodné; ca—také; nirguṇasya — Absolutního; guṇa-ātmanaḥ—který hrál roli lidské bytosti.
Tu a tam se ozývalo, že požehnání udílená Kṛṣṇovi nejsou ani vhodná, ani nevhodná, protože všechna patřila Absolutnímu, který nyní hrál roli lidské bytosti.
Na různých místech zněla védská požehnání pro Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu. Tato požehnání byla vhodná v tom smyslu, že Pán hrál roli lidské bytosti, bratrance Mahārāje Yudhiṣṭhira, ale byla rovněž nevhodná, neboť Pán je absolutní a nemá nic společného s hmotnou relativitou jakéhokoliv druhu. Je nirguṇa — nemá žádné hmotné vlastnosti, ale je plný transcendentálních vlastností. V transcendentálním světě si nic neprotiví, zatímco v relativním světě má vše svůj protějšek. V relativním světě je bílá opakem černé, ale v transcendentálním světě není mezi bílou a černou žádný rozdíl. Je zdánlivě protikladné, že zvuky požehnání, která tu a tam pronášeli učení brāhmaṇové, patřily Absolutní Osobě, ale ve spojení s Absolutní Osobou ztrácejí jakoukoliv protikladnost a nabývají transcendentální kvality. Pokusíme se to vyjasnit na příkladu: Pán Śrī Kṛṣṇa je někdy nazýván zlodějem. Pro Své čisté oddané je velice slavný jako Mākhana-cora. V útlém dětství míval ve zvyku krást máslo v domech Svých sousedů ve Vṛndāvanu, a od té doby je proslulý jako zloděj. Ale přestože je slavný jako zloděj, je také uctívaný jako zloděj, zatímco v hmotném světě se zloděj vždy dočká trestu a nikdy ne chvály. Jelikož Pán je Absolutní Osobnost Božství, lze k Němu vztáhnout vše, a On přes všechny protiklady zůstává Nejvyšší Osobností Božství.