SLOKA 21
sa vai kilāyaṁ puruṣaḥ purātano
ya eka āsīd aviśeṣa ātmani
agre guṇebhyo jagad-ātmanīśvare
nimīlitātman niśi supta-śaktiṣu
saḥ—On (Kṛṣṇa); vai—jak si vzpomínám; kila—rozhodně; ayam — tento; puruṣaḥ—Osobnost Božství; purātanaḥ—původní; yaḥ—který; ekaḥ—jediný; āsīt—existoval; aviśeṣaḥ—hmotně neprojevený; ātmani — vlastní já; agre—před stvořením; guṇebhyaḥ—kvalit přírody; jagat-ātmani—Nadduši; īśvare—Nejvyššímu Pánu; nimīlita—vstoupí do; ātman — živá bytost; niśi supta—nečinný v noci; śaktiṣu—energií.
Říkaly: Tady je, původní Osobnost Božství, přesně tak, jak si Ho pamatujeme. Jen On existoval před projeveným stvořením kvalit přírody a jelikož je Nejvyšším Pánem, jen do Něho vstoupí všechny živé bytosti, jako když v noci spí, a jejich energie je na čas neprojevená.
Existují dva druhy zničení projeveného vesmíru. K jednomu dochází každých 4 300 000 000 slunečních let, kdy Brahmā jakožto vládce jednoho určitého vesmíru usíná a na konci Brahmova života, tedy po uplynutí sta Brahmových let (což znamená po přepočtu 8 640 000 000 x 30 x 12 x 100 slunečních let), nastává úplné zničení celého vesmíru. V obou případech jak hmotná energie mahat-tattva, tak okrajová energie jīva-tattva vstoupí do osoby Nejvyššího Pána. Živé bytosti spí v těle Pána, dokud nedojde k dalšímu stvoření hmotného světa. Tak probíhá stvoření, udržování a zničení hmotného projevu.
Hmotné stvoření se uskuteční vzájemným působením tří kvalit hmotné přírody, které Pán uvede do chodu. Proto se zde říká, že Pán existoval před začátkem působení kvalit hmotné přírody. Ve śruti-mantře je řečeno, že před stvořením existoval pouze Viṣṇu, Nejvyšší Pán, a nebyl žádný Brahmā, Śiva či jiní polobozi. Viṣṇu znamená Mahā-Viṣṇu, který leží v Oceánu Příčin. Jeho pouhým dýcháním se vytvářejí všechny vesmíry v podobě semen, která se postupně vyvíjejí do gigantických forem s bezpočtem planet uvnitř každého vesmíru. Semena vesmírů se vyvíjejí do gigantických forem stejně tak, jako když ze semen banyánovníku vyrůstá bezpočet dalších banyánovníků.
Tento Mahā-Viṣṇu je úplnou částí Pána Śrī Kṛṣṇy, Jehož Brahma-saṁhitā popisuje následovně:
“Uctivě se klaním původní Osobnosti Božství, Govindovi, Jehož úplnou částí je Mahā-Viṣṇu. Všichni Brahmové, vůdci vesmírů, žijí pouze po dobu Jeho výdechu, kdy se vesmíry tvoří z pórů Jeho transcendentálního těla.” (Brahma-saṁhitā 5.58)
Govinda, Pán Kṛṣṇa, je tedy příčinou i Mahā-Viṣṇua. Ženy, které o této védské pravdě hovořily, ji jistě dříve slyšely z autoritativních zdrojů. Jediným způsobem, jak je možné s určitostí poznat záležitosti transcendentálního charakteru, je obdržet poznání z autoritativních zdrojů.
Po uplynutí sta Brahmových let živé bytosti automaticky splynou s tělem Mahā-Viṣṇua. To však neznamená, že individuální živá bytost ztrácí svoji totožnost. Totožnost zůstává, a jakmile dojde svrchovanou vůlí Pána k novému stvoření, všechny spící, nečinné živé bytosti se opět uvolní, aby mohly pokračovat ve svých příslušných činnostech podle svých minulých sfér života. To se nazývá suptotthita-nyāya neboli probuzení se ze spánku a navázání na další plnění svých povinností. Když člověk v noci spí, zapomíná sám sebe; zapomíná čím je, jaká je jeho povinnost a vše o svém stavu bdělosti. Jakmile se však z dřímoty probudí, vzpomene si na vše, co má dělat, a znovu se zaměstná svými předepsanými činnostmi. Stejně tak živé bytosti po dobu zničení splývají s tělem Mahā-Viṣṇua, ale jakmile nastane nové stvoření, vstávají, aby se chopily své nedokončené práce. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (8.18-20).
Pán existoval ještě předtím, nežli tvořivá energie začala jednat. Pán není výtvorem hmotné energie. Jeho tělo je zcela duchovní a mezi Jeho tělem a Jím Samotným není žádný rozdíl. Před stvořením byl Pán ve Svém sídle, které je absolutní a jediné.