SLOKA 27
aho bata svar-yaśasas tiraskarī
kuśasthalī puṇya-yaśaskarī bhuvaḥ
paśyanti nityaṁ yad anugraheṣitaṁ
smitāvalokaṁ sva-patiṁ sma yat-prajāḥ
aho bata—jak podivuhodné; svaḥ-yaśasaḥ—sláva nebeských planet; tiraskarī—to, co překonává; kuśasthalī—Dvārakā; puṇya—ctnost; yaśaskarī—proslulá; bhuvaḥ—planeta Země; paśyanti—vidí; nityam—stále; yat—to, co; anugraha-iṣitam—udělit požehnání; smita-avalokam — pohled plný přízně doprovázený sladkým úsměvem; sva-patim—duši živých bytostí (Kṛṣṇu); sma—obvykle; yat-prajāḥ—obyvatelé paláce.
Je nepochybně podivuhodné, že Dvārakā překonala slávu nebeských planet a zvětšila proslulost Země. Obyvatelé Dvāraky stále vidí Kṛṣṇu, duši všech živých bytostí, v Jeho láskyplné podobě. Hledí na ně a žehná jim Svými sladkými úsměvy.
Nebeské planety obývají polobozi jako Indra, Candra, Varuṇa a Vāyu, a zbožné duše tam přicházejí po vykonání mnoha ctnostných skutků na Zemi. Moderní vědci souhlasí s tím, že na vyšších planetárních systémech se čas počítá jinak nežli na Zemi. Ze zjevených písem chápeme, že život tam má délku deset tisíc let (podle našich počtů). Šest měsíců na Zemi se rovná jednomu dni na nebeských planetách. Možnosti k požitku jsou podobně vyšší, a krása tamních obyvatel je pověstná. Obyčejní lidé na Zemi velice touží po dosažení nebeských planet, protože slyšeli, že život tam je mnohem pohodlnější než tady na Zemi. Nyní se snaží vesmírnými koráby dosáhnout Měsíce. To vše znamená, že nebeské planety jsou slavnější než Zem. Ale díky Dvārace, kde Pán Śrī Kṛṣṇa vládl jako král, překonala Země svojí slávou i nebeské planety. Tři místa — Vṛndāvan, Mathurā a Dvārakā — jsou důležitější, než proslulé vesmírné planety. Tato místa jsou trvale posvěcovaná, neboť kdykoliv Pán sestoupí na Zemi, předvádí Své transcendentální činnosti přesně na těchto třech místech. Jsou trvale svatou zemí Pána, a i když Pána dnes nelze spatřit, lidé tato svatá místa stále vyhledávají. Pán je duší všech živých bytostí a přeje si, aby všechny ve své svarūpě, ve svém původním věčném postavení, žily transcendentálním životem v Jeho společnosti. Jeho přitažlivé rysy a sladké úsměvy pronikají hluboko do srdce každého, a jakmile se to jednou stane, živá bytost může vstoupit do Božího království, ze kterého se nikdo nevrací. To potvrzuje Bhagavad-gītā.
Nebeské planety jsou sice proslulé tím, že skýtají lepší možnosti hmotného požitku, ale jak se dozvídáme z Bhagavad-gīty, jakmile jsou vyčerpány výsledky ctnostných činností, živá bytost se musí vrátit opět zpátky na Zemi. Dvārakā je jistě důležitější než nebeské planety, neboť každý, koho Pán obdařil přízní Svého usměvavého pohledu, má zaručeno, že se už nikdy nevrátí na tuto zkaženou Zemi, kterou Pán Sám označuje jako místo strádání. Nejen tato Země — všechny planety hmotných vesmírů jsou místy strádání, neboť na žádné z nich není věčný život, věčná blaženost a věčné poznání. Každému, kdo se zaměstnává oddanou službou Pánu, se doporučuje žít na jednom z výše uvedených tří míst: Dvārakā, Mathurā a Vṛndāvan. Na těchto třech místech je oddaná služba umocněná, a proto ti, kteří se tam odeberou s předsevzetím dodržovat zásady podle pokynů zjevených písem, dosáhnou jistě téhož výsledku, jakého bylo možné dosáhnout za přítomnosti Pána Śrī Kṛṣṇy. Jeho sídlo a On Samotný jsou totožní, a čistý oddaný může pod vedením jiného zkušeného oddaného dosáhnout všech výsledků i v současné době.