SLOKA 32
ajāta-śatruḥ pṛtanāṁ
gopīthāya madhu-dviṣaḥ
parebhyaḥ śaṅkitaḥ snehāt
prāyuṅkta catur-aṅgiṇīm
ajāta-śatruḥ—Mahārāja Yudhiṣṭhira, který nebyl ničím nepřítelem; pṛtanām—obranná vojska; gopīthāya—aby chránila; madhu-dviṣaḥ—nepříteli Madhua (Śrī Kṛṣṇovi); parebhyaḥ—před ostatními (nepřáteli); śaṅkitaḥ—obával se; snehāt—z lásky; prāyuṅkta—použil; catuḥ-aṅgiṇīm — čtyři obranné jednotky.
Mahārāja Yudhiṣṭhira, i když nebyl ničí nepřítel, nechal doprovázet Pána Kṛṣṇu, nepřítele asurů (démonů), čtyřmi obrannými jednotkami (koní, slonů, vozů a vojska). Mahārāja tak učinil kvůli nepřátelům a také z lásky k Pánu.
Přirozenými obrannými prostředky jsou koně a sloni společně s vozy a muži. Koně a sloni jsou vycvičeni pohybovat se v jakémkoliv terénu, v horách, lesích či na pláních. Válečníci na vozech uměli bojovat s mnoha koňmi a slony najednou za použití mocných šípů, z nichž nejvyšším je brahmāstra (která se podobala moderním atomovým zbraním). Mahārāja Yudhiṣṭhira dobře věděl, že Kṛṣṇa je přítel a příznivec každého, ale přesto existovali také asurové, kteří byli vůči Pánu od přírody závistiví. Ze strachu, že zaútočí, a také z lásky, král pověřil různé skupiny obranných sil, aby dělaly Pánu Kṛṣṇovi tělesnou stráž. Kdyby bylo třeba, Pán Kṛṣṇa by se před útokem těch, kteří Ho pokládali za svého nepřítele, ubránil Sám, ale přesto všechna opatření Mahārāje Yudhiṣṭhira přijal, neboť nemohl neuposlechnout krále, který byl Jeho starším bratrancem. Pán ve Svých transcendentálních hrách vystupuje v roli podřízeného, a proto se někdy ve Své takzvané dětské bezmocnosti svěřuje péči a ochraně Yaśodāmāty. To je transcendentální līlā neboli zábava Pána. Základem všech transcendentálních vztahů mezi Pánem a Jeho oddanými je transcendentální blaženost, s níž nelze srovnat nic, včetně úrovně brahmānanda.