SLOKA 36
tatra tatra ha tatratyair
hariḥ pratyudyatārhaṇaḥ
sāyaṁ bheje diśaṁ paścād
gaviṣṭho gāṁ gatas tadā
tatra tatra—na různých místech; ha—docházelo k tomu, že; tatratyaiḥ—místní obyvatelstvo; hariḥ—Osobnost Božství; pratyudyata-arhaṇaḥ—dostával dary a uctivé pozdravy; sāyam—večer; bheje—když překonal; diśam—směr; paścāt—západní; gaviṣṭhaḥ—slunce na obloze; gām—k oceánu; gataḥ—odešlo; tadā—tehdy.
Obyvatelé těchto provincií Pána na Jeho cestě vítali, uctívali a dávali Mu různé dary. Každý večer se Pán vždy zastavil, aby pravidelně po západu slunce vykonal večerní rituály.
Říká se zde, že Pán na Své cestě pravidelně prováděl náboženské obřady. Různí filozofové spekulují o tom, že i Pán podléhá vazbám plodonosných činů. Ale tomu tak ve skutečnosti není. Pán nezávisí na výsledcích žádné práce, dobré ani špatné. Jelikož Pán je absolutní, vše, co činí, je dobré pro každého. Když však sestupuje na Zemi, jedná tak, aby chránil oddané a ničil bezbožné neoddané. Přestože není zavázán žádnou povinností, dělá vše tak, aby Ho druzí mohli následovat. To je správný způsob vyučování; musíme se sami chovat správně a totéž učit ostatní, jinak naše slepé učení nikdo nepřijme. Pán Sám je ten, který uděluje výsledky plodonosné práce. Je soběstačný, ale aby nás učil, chová se podle pravidel, která jsou uvedena ve zjevených písmech. Kdyby se tak nechoval, obyčejné lidi by to mohlo svést na špatnou cestu. Jakmile však dospějeme do pokročilého stádia, kdy chápeme transcendentálnost povahy Pána, nesnažíme se Ho napodobovat. To není možné.
V lidské společnosti Pán plní stejné povinnosti, jako mají všichni ostatní, ale někdy činí neobyčejné věci, které živá bytost nemůže napodobovat. Jeho večerní modlitby, o kterých hovoří tento verš, má živá bytost následovat, ale nemůže následovat, jak zvedl horu nebo tančil s gopīmi. Člověk nemůže napodobovat slunce, které vysouší i nečistá místa. Všemocný může jednat všedobře, ale když my to budeme napodobovat, přivede nás to do nekonečných potíží. Proto při všech činnostech je třeba se vždy poradit se zkušeným rádcem — duchovním mistrem, který je projevem milosti Pána. Cesta k dokonalosti se nám pak zaručeně otevře.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k desáté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané “Odjezd Pána Kṛṣṇy do Dvāraky”.