KAPITOLA JEDENÁCTÁ

SLOKA 1: Sūta Gosvāmī řekl: Jakmile Pán dojel na hranice Své kvetoucí metropole, známé jako zem Ānartů (Dvārakā), ohlásil Svůj příjezd zadutím na lasturu přinášející štěstí, což okamžitě zahnalo sklíčenost všech tamních obyvatel.

SLOKA 2: Bílá a bachratá lastura, kterou svírala ruka Pána Kṛṣṇy a kterou rozezníval Jeho dech, vypadala, jako by zčervenala dotekem Jeho transcendentálních rtů. Podobala se bílé labuti, která si hraje mezi stonky rudých lotosových květů.

SLOKA 3: Když obyvatelé Dvāraky slyšeli ten zvuk, který nahání hrůzu zosobněnému strachu v hmotném světě, rozběhli se rychle k Němu, aby nepromarnili dlouho očekávané setkání s ochráncem všech oddaných.

SLOKA 4-5: Všichni dorazili k Pánu, každý se svými dary, a nabídli je tomu, Jenž je plně spokojený a soběstačný a Jenž Svojí vlastní silou bez ustání zásobí všechny ostatní. Takové dary byly jako obětování lampy slunci. Obyvatelé města však začali vítat Pána extatickými proslovy, stejně jako chráněnci vítají svého pečovatele a otce.

SLOKA 6: Říkali: Ó Pane, uctívají Tě všichni polobozi jako je Brahmā, čtyři Sanové a dokonce i král nebes. Jsi konečným útočištěm těch, kteří si skutečně přejí dosáhnout v životě toho nejvyššího prospěchu. Jsi svrchovaný transcendentální Pán, a nevyhnutelný čas na Tebe nemá vliv.

SLOKA 7: Ó stvořiteli vesmíru, jsi naší matkou, příznivcem, Pánem, otcem, duchovním mistrem a uctívaným Božstvem. Kráčením ve Tvých šlépějích dosahujeme úspěchů ve všech ohledech. Proto se modlíme, abys nám i nadále žehnal Svojí milostí.

SLOKA 8: Ó jaké štěstí, že díky Tvé přítomnosti jsme dnes opět pod Tvojí ochranou, vždyť Tvá Výsost zřídkakdy navštěvuje i obyvatele nebes. Nyní můžeme hledět na Tvoji usměvavou tvář, která je plná láskyplných pohledů. Nyní můžeme vidět Tvoji transcendentální podobu, plnou požehnání a veškeré přízně.

SLOKA 9: Ó Pane s lotosovýma očima, vždy, když odcházíš do Mathury, Vṛndāvanu či Hastināpuru, aby ses setkal se Svými přáteli a příbuznými, každý okamžik Tvé nepřítomnosti nám připadá jako milióny let. Ó neomylný, naše oči jsou tehdy zbytečné, jako kdyby neexistovalo slunce.

SLOKA 10: Ó Pane, budeš-li stále nepřítomný, nebudeme moci hledět na Tvoji krásnou tvář, jejíž úsměvy ukončují veškeré naše utrpení. Jak bychom mohli žít bez Tvé přítomnosti?
Pán, který je velice laskavý ke Svým občanům a oddaným, během Svého vstupu do Dvāraky vyslechl jejich slova a opětoval jejich pozdravy tím, že se na ně krátce podíval Svým transcendentálním pohledem.

SLOKA 11: Jako Bhogavatī, hlavní město Nāgaloky, chrání Nāgové, tak Dvāraku chránili potomci Vṛṣṇiho — Bhoja, Madhu, Daśārha, Arha, Kukura, Andhaka atd. — kteří byli stejně silní jako Pán Kṛṣṇa.

SLOKA 12: Město Dvārakāpurī bylo plné bohatství ve všech ročních obdobích. Byly tam poustevny, ovocné sady, květinové zahrady, parky a vodní nádrže pokryté kvetoucími lotosy.

SLOKA 13: Na uvítání Pána byly městská brána, dveře všech obydlí a květinové oblouky podél cest slavnostně vyzdobené banánovníky, mangovými listy a podobně. Vlajky, girlandy a malované znaky a hesla se spojily, zastiňujíce sluneční svit.

SLOKA 14: Všechny veřejné cesty, podchody, uličky, tržnice a náměstí byly důkladně uklizené a pokropené navoněnou vodou. Pro Pána na uvítanou bylo všechno posypané ovocem, květinami a naklíčenými semeny.

SLOKA 15: U každých dveří všech domů byl jogurt, celé ovoce, cukrová třtina a nádoby plné vody, společně s předměty k uctívání, vonnými tyčinkami, svíčkami a ostatními příznivými předměty.

SLOKA 16-17: Jakmile uslyšeli, že nejdražší Kṛṣṇa přijel do Dvārakādhāmu, velkodušný Vasudeva, Akrūra, Ugrasena, nadlidsky mocný Balarāma, Pradyumna, Cārudeṣṇa a Sāmba, syn Jāmbavatī, všichni nesmírně šťastní, okamžitě přestali odpočívat a vstali i od jídla.

SLOKA 18: Společně s brāhmaṇy nesoucími květy pospíchali na vozech k Pánu. Před nimi šli sloni, symboly příznivého osudu. Všude bylo slyšet lastury a trubky a přednášení védských hymnů, a tak všichni projevovali svoji úctu, plnou náklonnosti.

SLOKA 19: Současně na různých dopravních prostředcích přijížděly stovky známých prostitutek. Všechny velice toužily setkat se s Pánem, a jejich nádherné tváře zdobily zářící náušnice, zkrášlující jejich čela.

SLOKA 20: Zkušení divadelníci, umělci, tanečníci, zpěváci, dějepravci, rodopisci a učení řečníci přispívali každý svým dílem, inspirováni nadlidskými zábavami Pána. Tak pokračovali dál a dál.

SLOKA 21: Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, k nim přistoupil a každému ze Svých přátel, příbuzných, obyvatel města a všech ostatních, kteří Ho přišli přijmout a přivítat, vzdal náležitou úctu a čest.

SLOKA 22: Všemocný Pán zdravil všechny přítomné ukláněním, vzájemnými pozdravy, objímáním, potřásáním rukama, pohledy a úsměvy, ujišťováním a udílením požehnání, a to i těm společensky nejnižším.

SLOKA 23: Pán potom Osobně vstoupil do města v doprovodu starších příbuzných a tělesně postižených brāhmaṇů spolu s jejich manželkami, kteří Mu všichni žehnali a opěvovali Jeho slávu. I další chválili slávu Pána.

SLOKA 24: Když Pán Kṛṣṇa projížděl po veřejných cestách, všechny ženy ze spořádaných dvārackých rodin vyšly na střechy svých paláců, aby se mohly podívat na Pána. Byl to pro ně ten největší svátek.

SLOKA 25: Obyvatelé Dvāraky vídali pravidelně Pána, který nepoklesá a je zdrojem veškeré krásy, ale přesto nebyli nikdy nasyceni.

SLOKA 26:
Pánova hruď je sídlem bohyně štěstí. Jeho měsíci podobná tvář je číší pro oči těch, kteří dychtí po všem krásném. Jeho paže jsou místem spočinutí vládnoucích polobohů. A Jeho lotosové nohy jsou útočištěm čistých oddaných, kteří nikdy nehovoří a nezpívají o ničem jiném, než o Něm.
 

SLOKA 27: Když Pán procházel po veřejných cestách Dvāraky, hlavu Mu chránil bílý slunečník. Vějíře z bílých per se pohybovaly do polokruhů a na cestu padaly spršky květin. Jeho žluté šaty a girlandy z květů vytvářely dojem, jako kdyby temný mrak obklopovalo zároveň slunce, měsíc, blesk a duha.

SLOKA 28: Když vstoupil do domu Svého otce, přítomné matky Ho objaly a Pán se dotkl hlavou jejich nohou. V čele matek byla Devakī (Jeho skutečná matka).

SLOKA 29: Když matky svého syna objaly, posadily si Ho na klín a z čisté lásky jim z ňader začalo vytékat mléko. Byly zaplaveny štěstím a skrápěly Pána slzami ze svých očí.

SLOKA 30: Poté Pán vstoupil do Svých paláců, které byly dokonalé do nejvyšší míry. Žily v nich Jeho manželky, kterých bylo více než šestnáct tisíc.

SLOKA 31: Královny Pána Śrī Kṛṣṇy se v mysli zaradovaly, když po Jeho dlouhém pobytu v cizině viděly svého manžela doma. Ihned vstaly ze svých míst a od svých meditací. Jak bylo ve společnosti zvykem, cudně si zakryly tváře a jejich pohledy byly ostýchavé.

SLOKA 32: Nepřemožitelná extáze byla tak silná, že stydlivé královny nejprve objaly Pána v nejniternější hloubi svých srdcí, pak Ho objaly pohledem, a pak poslaly své syny, aby Ho objali (což se vyrovná osobnímu objetí). Ó nejlepší z Bhṛguů, přestože chtěly zadržet své pocity, nechtěně spustily pláč.

SLOKA 33: Přestože Pán Śrī Kṛṣṇa byl stále s nimi a výlučně sám, Jeho nohy se jim zdály být čím dál tím novější. Bohyně štěstí, i když od přírody neklidná a nestálá, nemohla od Pánových nohou odejít. Jaká žena by se tedy mohla od těchto nohou odpoutat, jestliže se k nim jednou uchýlí?

SLOKA 34: Pán byl spokojen, neboť zabil krále, kteří byli přítěží pro Zemi. Byli pyšní na svou vojenskou sílu — koně, slony, vozy, pěšáky atd. Sám se boje nezúčastnil, pouze vytvořil nepřátelství mezi mocnými vládci a oni už spolu bojovali sami. Pán byl jako vítr, který způsobuje tření mezi bambusy a tím založí požár.

SLOKA 35: Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, se ze Své bezpříčinné milosti zjevil na této planetě Svojí vnitřní silou a užíval si se ženami, které toho byly hodné, jako kdyby Ho lákaly světské vztahy.

SLOKA 36: Přestože všechny nádherné úsměvy královen a jejich kradmé pohledy byly neposkvrněné a vzrušující a přestože samotného Amora mohly donutit, aby přemožen odložil luk, a i snášenlivý Śiva jim mohl padnout za oběť, přesto žádná jejich magická kouzla a žádné půvaby nemohly vzrušit smysly Pána.

SLOKA 37: Obyčejné materialistické podmíněné duše spekulují o tom, že Pán je jeden z nich. Pro svoji nevědomost si myslí, že Pán je poznamenaný hmotou, přestože je nepřipoutaný.

SLOKA 38: Taková je božskost Pána, Osobnosti Božství: ani když je ve styku s kvalitami hmotné přírody, není jimi ovlivněn. Stejně tak nemají hmotné kvality vliv na oddané, kteří přijali Jeho ochranu.

SLOKA 39: Ty prosté a citlivé ženy si skutečně myslely, že Pán Śrī Kṛṣṇa, jejich milovaný manžel, je následuje a nechá si od nich vládnout. Neznaly rozsah Jeho slávy, stejně jako ateisté o Něm nevědí, že je svrchovaným vládcem.