SLOKA 26
śriyo nivāso yasyoraḥ
pāna-pātraṁ mukhaṁ dṛśām
bāhavo loka-pālānāṁ
sāraṅgāṇāṁ padāmbujam
śriyaḥ — bohyně štěstí; nivāsaḥ — sídlo; yasya — Jehož; uraḥ — hruď; pāna-pātram — nádoba na pití; mukham — tvář; dṛśām — očí; bāhavaḥ — paže; loka-pālānām — vládnoucích polobohů; sāraṅgāṇām — oddaných, kteří mluví a zpívají o esenci neboli podstatě; pada-ambujam — lotosové nohy.
Pánova hruď je sídlem bohyně štěstí. Jeho měsíci podobná tvář je číší pro oči těch, kteří dychtí po všem krásném. Jeho paže jsou místem spočinutí vládnoucích polobohů. A Jeho lotosové nohy jsou útočištěm čistých oddaných, kteří nikdy nehovoří a nezpívají o ničem jiném, než o Něm.
[NEED TO PASTE FOOTNOTE!]
Existují různé třídy lidských bytostí a všechny vyhledávají různé druhy požitku v různých oblastech. Někteří lidé usilují o přízeň bohyně štěstí — jim védská literatura oznamuje, že tisíce bohyní štěstí vždy slouží Pánu se vší úctou v zemi cintāmaṇi-dhāmu*,<$F> v transcendentálním sídle Pána, kde všechny stromy jsou stromy přání a obydlí jsou postavená ze zázračného kamene. Pán Govinda tam pase stáda krav surabhi a to je Jeho přirozeným zaměstnáním. Jakmile nás začnou přitahovat tělesné rysy Pána, tyto bohyně štěstí uvidíme automaticky. Impersonalisté bohyně štěstí vidět nemohou, protože si navykli jen suché spekulaci. A umělci, které okouzluje krása stvoření, budou plně uspokojeni, když spatří nádhernou tvář Pána. Pánova tvář je ztělesněním krásy. To, čemu se říká krásná příroda, není nic než Jeho úsměv a to, čemu se říká krásný zpěv ptáků, je jen ukázkou šepotu Pána. O různá odvětví vesmírné správy se starají vládnoucí polobozi, stejně jako malí vládnoucí bozi slouží státu. Vždy se obávají svých soupeřů, ale jakmile najdou útočiště u Pánových paží, Pán je vždy ochrání před útoky nepřátel. Věrný služebník Pána, jehož službou je vládnout, je ideálním představitelem výkonné moci a umí dobře chránit zájmy všech lidí. Jiní takzvaní vládci jsou symbolem anachronismu, který lidi pod jejich vládou přivádí do neštěstí. Pod ochranou Pánových paží jsou vládci v bezpečí. Nejvyšší Pán je podstatou všeho; nazývá se proto sāram. A ti, kteří o Něm mluví a opěvují Ho, se nazývají sāraṅgové neboli čistí oddaní. Čistí oddaní vždy touží po lotosových nohách Pána. Lotos je zdrojem zvláštního medu, který oddaní transcendentálně vychutnávají. Jsou jako včely, které vždy hledají med. Śrīla Rūpa Gosvāmī, velký oddaný-ācārya Gauḍīya-vaiṣṇava-sampradāyi, zpíval o tomto lotosovém medu píseň, kde sebe přirovnává ke včele: “Ó můj Pane Kṛṣṇo, dovol, abych Ti složil své modlitby. Má mysl je jako včela, která touží po medu. Poskytni prosím mé včelí mysli místo u Svých lotosových nohou, které jsou zdrojem všeho medu. Vím, že ani velcí polobozi jako Brahmā nevidí paprsky, vycházející z nehtů Tvých lotosových nohou, přestože se mnoho dlouhých let věnují hluboké meditaci. Ó neomylný, přesto toužím jen po tom, neboť jsi velice milostivý ke Svým odevzdaným oddaným. Ó Mādhavo, vím také, že postrádám ryzí oddanost službě Tvým lotosovým nohám, ale jelikož jsi nepředstavitelně mocný, můžeš učinit nemožné. Tvé lotosové nohy se vysmívají nektaru z nebeského království, a proto mě velice přitahují. Ó nejvyšší věčný, prosím, dovol, aby se má mysl upoutala na Tvé lotosové nohy, abych mohl věčně vychutnávat Tvoji transcendentální službu.” Oddaní jsou spokojení, když mohou zůstat u lotosových nohou Pána, a nesnaží se shlédnout Jeho překrásnou tvář a neusilují o ochranu Jeho silných paží. Jsou přirozeně pokorní, a Pán je takovým pokorným oddaným vždy nakloněn.
* cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Bs. 5.29)