SLOKA 27
sitātapatra-vyajanair upaskṛtaḥ
prasūna-varṣair abhivarṣitaḥ pathi
piśaṅga-vāsā vana-mālayā babhau
ghano yathārkoḍupa-cāpa-vaidyutaiḥ
sita-ātapatra—bílý slunečník; vyajanaiḥ—s cāmarou; upaskṛtaḥ—obsluhovaný; prasūna—květiny; varṣaiḥ—ve sprškách; abhivarṣitaḥ—tak pokrytý; pathi—na cestě; piśaṅga-vāsāḥ—žlutými oděvy; vana-mālayā — květinovými girlandami; babhau—tak se stalo; ghanaḥ—mrak; yathā — jako kdyby; arka—slunce; uḍupa—měsíc; cāpa—duha; vaidyutaiḥ — bleskem.
Když Pán procházel po veřejných cestách Dvāraky, hlavu Mu chránil bílý slunečník. Vějíře z bílých per se pohybovaly do polokruhů a na cestu padaly spršky květin. Jeho žluté šaty a girlandy z květů vytvářely dojem, jako kdyby temný mrak obklopovalo zároveň slunce, měsíc, blesk a duha.
Slunce, měsíc, duha a blesk se nikdy neobjeví na nebi zároveň. Když svítí slunce, svit měsíce je zanedbatelný, a když se v mracích objeví duha, tak se neblýská. Barva Pánova těla je jako nový monzunový mrak. Pán je zde přirovnaný k mraku. Bílý slunečník nad Jeho hlavou je přirovnaný ke slunci. Pohyb vějíře z jačího ohonu je přirovnaný k měsíci. Spršky květin jsou přirovnané ke hvězdám. Jeho žluté šaty jsou přirovnané k duze. Všechny tyto úkazy na nebeské klenbě, které se nikdy nevyskytují společně, nelze žádným způsobem srovnat tak, aby navzájem ladily. Takové sladění je možné jedině tehdy, když pomyslíme na nepředstavitelnou moc Pána. Pán je všemocný a v Jeho přítomnosti se může všechno nemožné stát možným působením Jeho nepředstavitelné energie. Obraz vzniklý tím, jak Pán procházel ulicemi Dvāraky, byl ale tak nádherný, že ho nelze přirovnat k ničemu jinému, než k popisu přírodních úkazů.