SLOKA 34
evaṁ nṛpāṇāṁ kṣiti-bhāra-janmanām
akṣauhiṇībhiḥ parivṛtta-tejasām
vidhāya vairaṁ śvasano yathānalaṁ
mitho vadhenoparato nirāyudhaḥ
evam—takto; nṛpāṇām—králů a vládců; kṣiti-bhāra—přítěž pro Zemi; janmanām—tak zrozený; akṣauhiṇībhiḥ—posíleni vojenskými jednotkami z koní, slonů, vozů a pěšáků; parivṛtta—pyšní na své okolí; tejasām — udatnost; vidhāya—vytvořil; vairam—nepřátelství; śvasanaḥ—působení větru na rostliny s dutými stonky; yathā—jako; analam—oheň; mithaḥ — vzájemně; vadhena—tím, že je zabil; uparataḥ—ulevil; nirāyudhaḥ—aniž by se Sám toho boje zúčastnil.
Pán byl spokojen, neboť zabil krále, kteří byli přítěží pro Zemi. Byli pyšní na svou vojenskou sílu — koně, slony, vozy, pěšáky atd. Sám se boje nezúčastnil, pouze vytvořil nepřátelství mezi mocnými vládci a oni už spolu bojovali sami. Pán byl jako vítr, který způsobuje tření mezi bambusy a tím založí požár.
Jak jsme uvedli výše, živé bytosti nejsou skutečnými uživateli věcí, které jsou projevené jako Boží stvoření. Pán je skutečným majitelem a uživatelem všeho ve Svém stvoření. Pod vlivem iluzorní energie se živá bytost bohužel stává nepravým uživatelem podle diktátu kvalit přírody. Oklamaná živá bytost, která si pyšně myslí, že se stala Bohem, pak mnoha způsoby zvyšuje svoji hmotnou sílu a stává se přítěží pro Zemi; do té míry, že pro duševně zdravého člověka přestává být možné na Zemi žít. Tato situace se nazývá dharmasya glāniḥ neboli stav, kdy lidská bytost zneužívá své energie. Když toto zneužívání lidské energie začne převládat, rozumnější živé bytosti začnou být znepokojené nesnesitelnou situací vytvořenou zkaženými vládci, kteří jsou pro Zemi pouze přítěží. Tehdy se Pán zjevuje Svojí vnitřní silou, aby zachránil rozumnější část lidstva a aby snížil zátěž, kterou pozemští vládci v různých částech světa vytvářejí. On Sám se k žádnému z nechtěných vládců nepřiklání, ale Svojí skrytou silou mezi nimi vytvoří nepřátelství, stejně jako vítr založí lesní požár tím, že způsobuje tření bambusů. Lesní požár vzniká silou větru automaticky a podobně nepřátelství mezi různými skupinami politiků vzniká neviditelným řízením Pána. Nechtění vládci, pyšní na svoji falešnou moc a vojenskou sílu, pak mezi sebou začínají válčit z ideologických důvodů, a tím se sami o veškerou moc připraví. Ve světových dějinách je zřetelně vidět tato vůle Pána, a bude to pokračovat do té doby, dokud se živé bytosti nepřipoutají ke službě Pánu. Tuto skutečnost názorně popisuje Bhagavad-gītā (7.14). Říká se tam: “Iluzorní energie je Má síla, a proto závislé živé bytosti nemohou překonat moc hmotných kvalit. Avšak ti, kteří se odevzdají Mně (Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇovi), mohou nesmírný oceán hmotné energie snadno překročit.” Znamená to, že nikdo nemůže přinést světu mír a blahobyt plodonosnými činnostmi či spekulativní filozofií a ideologií. Jediný možný způsob je odevzdat se Nejvyššímu Pánu a tak se osvobodit od iluze způsobené klamnou energií.
Lidé zaměstnaní destruktivní prací nejsou bohužel schopni odevzdat se Osobnosti Božství. Všichni to jsou prvotřídní hlupáci, patří k těm nejnižším lidským životním druhům a postrádají veškeré poznání, i když navenek vypadají akademicky vzdělaní. Všichni mají démonské smýšlení a při každé příležitosti se chtějí stavět svrchované moci Pána. Hrubí materialisté, kteří stále vzývají hmotnou moc a sílu, jsou nepochybně prvotřídní hlupáci, jelikož nevědí nic o životní energii. Nemají informace o vyšší duchovní vědě, a proto jsou pohrouženi do hmotné vědy, která končí zároveň s hmotným tělem. Jsou to nejnižší z lidských bytostí, protože lidský život je obzvlášť určený k obnovení ztraceného vztahu s Pánem, a oni tuto příležitost promarňují hmotnými činnostmi. Postrádají poznání, neboť ani zdlouhavými spekulacemi nedosáhnou poznání Osobnosti Božství, Pána, který je summum bonum všeho. A všichni to jsou lidé démonského smýšlení, za což ponesou důsledky, jak můžeme vidět na příkladech materialistických hrdinů, jako byli Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu, Kaṁsa a další.