SLOKA 36

Cesta spasení, cesta zpátky k Bohu, nikdy nepřipouští společnost žen a celý systém sanātana-dharma nebo varṇāśrama-dharma spolčování se ženami zakazuje či alespoň omezuje. Jak lze potom přijmout za Nejvyšší Osobnost Božství někoho, kdo se oddává více než šestnácti tisícům manželek? Takovou otázku může někdy položit zvídavý člověk, který chce skutečně poznat transcendentální povahu Nejvyššího Pána. Jako odpověď na takové otázky mudrci v Naimiṣāraṇyi probrali transcendentální charakter Pána v tomto a dalších verších. Jasně se zde říká, že přitažlivé ženské rysy, které mohou přemoci Amora nebo i nanejvýš snášenlivého Pána Śivu, nemohly přemoci smysly Pána. Zaměstnáním Amora je podněcovat světský chtíč. Celý vesmír se pohybuje na popud Amorových šípů. Všechny činnosti na světě se točí kolem přitažlivosti mezi mužem a ženou. Muž hledá partnerku podle svého vkusu a žena hledá vhodného partnera; to jsou hmotné pohnutky. Jakmile se muž se ženou spojí, hmotné otroctví živé bytosti je ihned pevně uzamčené pohlavním vztahem, a v důsledku toho se jejich sladký domov, rodná zem, tělesní potomci, společnost, přátelství a hromadění majetku stává iluzorním polem jejich činností a takto se projevuje nezdolná připoutanost k dočasné hmotné existenci, která je plná strádání. Těm, kteří jsou na cestě spasení a kteří chtějí zpátky domů, zpátky k Bohu, tedy všechny pokyny písem obzvláště doporučují osvobodit se od všech těchto druhů hmotné připoutanosti. A to je možné jedině ve společnosti oddaných Pána, kterým se říká mahātmové. Amor vystřeluje své šípy na živé bytosti, aby začaly šílet po opačném pohlaví, bez ohledu na krásu příslušného protějšku. Amorovo dráždění probíhá i ve zvířecí společnosti, jejíž členové se očím civilizovaných národů jeví jako oškliví. Vliv Amora se tedy uplatňuje i v těch nejošklivějších podobách, o dokonale krásných tvorech ani nemluvě. Pán Śiva, který je uznávaný jako nejtolerantnější, byl také zasažen Amorovým šípem, neboť i on začal šílet po Mohinī, inkarnaci Pána, a sám uznal, že byl poražen. Tento Amor ovšem podlehl vážnému a vzrušujícímu chování bohyní štěstí a s pocitem porážky dobrovolně odložil svůj luk a šíp. Tak krásné a přitažlivé byly královny Pána Kṛṣṇy. Přesto však nemohly vzrušit transcendentální smysly Pána. Je tomu tak proto, že Pán je naprosto dokonalý ātmārāma, neboli soběstačný. Pro Své osobní uspokojení nepotřebuje žádnou vnější pomoc. Královny tedy nemohly uspokojit Pána svojí ženskou přitažlivostí, ale uspokojovaly Ho svojí upřímnou láskou a službou. Čistá transcendentální láskyplná služba byla jediným způsobem, jak mohly Pána uspokojit, a Pán se k nim na oplátku s radostí choval jako ke Svým manželkám. Takto uspokojený jejich čistou službou a ničím jiným jim jejich službu opětoval jako věrný manžel. Neměl jinak žádný důvod přijímat tolik manželek. Je manželem každého, ale k tomu, kdo Ho tak přijímá, se chová příslušným způsobem. Tuto čistou lásku k Pánu nelze nikdy srovnávat se světským chtíčem. Je ryze transcendentální. A důstojné jednání královen, které projevovaly přirozeně ženským způsobem, bylo také transcendentální, neboť své pocity vyjadřovaly v transcendentální extázi. Již v předchozím verši bylo vysvětleno, že Pán sice vypadal jako obyčejný manžel, ale ve skutečnosti byly Jeho vztahy s Jeho manželkami transcendentální, čisté a nepodmíněné kvalitami hmotné přírody.