SLOKA 39
taṁ menire ’balā mūḍhāḥ
straiṇaṁ cānuvrataṁ rahaḥ
apramāṇa-vido bhartur
īśvaraṁ matayo yathā
tam—o Pánu Śrī Kṛṣṇovi; menire—považovaly za samozřejmé; abalāḥ—citlivé; mūḍhāḥ—prosté; straiṇam—ten, komu vládne jeho manželka; ca—také; anuvratam—následovník; rahaḥ—osamocené místo; apramāṇa-vidaḥ—neznající rozsah slávy; bhartuḥ—jejich manžela; īśvaram — nejvyšší vládce; matayaḥ—teze; yathā—tak, jak tomu je.
Ty prosté a citlivé ženy si skutečně myslely, že Pán Śrī Kṛṣṇa, jejich milovaný manžel, je následuje a nechá si od nich vládnout. Neznaly rozsah Jeho slávy, stejně jako ateisté o Něm nevědí, že je svrchovaným vládcem.
Ani transcendentální manželky Pána Śrī Kṛṣṇy neznaly plně Jeho bezmeznou slávu. Tato nevědomost není světská, neboť při výměnách citů mezi Pánem a Jeho věčnými společníky působí Jeho vnitřní síla. Transcendentální vztahy Pán opětuje pěti způsoby — jako vlastník, pán, přítel, syn a milovník — a ve všech těchto zábavách dokonale hraje Svoji roli působením vnitřní síly yogamāyi. S malými pasáčky krav a dokonce i s přáteli jako je Arjuna hraje naprosto přesně roli rovnocenného přítele. Před Yaśodāmātou hraje dokonale roli syna, před dívkami z Vraji hraje přesně roli milence a před královnami z Dvāraky hraje přesně roli manžela. Tito oddaní Pána o Něm nikdy nepřemýšlí jako o Nejvyšším, ale považují Ho za obyčejného přítele, za milovaného syna, který je rodinným mazánkem, nebo za milence či manžela, drahého jejich srdcím. Takový je vztah mezi Pánem a Jeho transcendentálními oddanými, kteří jsou Jeho společníky v duchovním nebi na nesčetných vaikuṇṭhských planetách. Když Pán sestupuje, přichází i s doprovodem, a projeví před našimi zraky úplný obraz transcendentálního světa, kde vládne čistá láska a oddanost a kde není ani stopy po světské touze panovat nad Pánovým stvořením. Všichni tito oddaní Pána jsou osvobozené duše, které dokonale představují okrajovou nebo vnitřní energii při úplné negaci vlivu vnější energie. Manželkám Pána Kṛṣṇy bylo působením vnitřní energie dáno zapomenout na nezměřitelnou slávu Pána, aby nic nenarušovalo jejich vzájemnou výměnu vztahů, a ony považovaly za samozřejmé, že Pán je jejich poslušným manželem a že je bude vždy následovat na osamocená místa. Jinak řečeno, když ani osobní společníci neznají Pána dokonale, co mohou o transcendentální slávě Pána vědět pisatelé tezí a mentální spekulanti? Tito mentální spekulanti sepisují teze o tom, jak se Pán stal příčinou stvoření, složkami stvoření, hmotnou či výkonnou silou stvoření atd., ale to vše je pouze částečné poznání o Pánu. Jsou v podstatě stejně nevědomí jako obyčejní lidé. Pána lze poznat jedině Jeho milostí a nijak jinak. Jelikož jednání Pána s Jeho ženami se však zakládají na čisté transcendentální lásce a oddanosti, všechny Jeho manželky se nacházejí na transcendentální úrovni bez hmotného znečištění.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pán Kṛṣṇa přijíždí do Dvāraky”.