SLOKA 33
tad abhipretam ālakṣya
bhrātaro ’cyuta-coditāḥ
dhanaṁ prahīṇam ājahrur
udīcyāṁ diśi bhūriśaḥ
tat—jeho; abhipretam—přání mysli; ālakṣya—když viděli; bhrātaraḥ — jeho bratři; acyuta—neomylný (Pán Śrī Kṛṣṇa); coditāḥ—na Jeho radu; dhanam—bohatství; prahīṇam—nahromadit; ājahruḥ—vydali se; udīcyām—severní; diśi—směr; bhūriśaḥ—dostatek.
Když jeho bratři pochopili královo hluboké přání, nahromadili na radu neomylného Pána Kṛṣṇy dostatek bohatství ze severních zemí (z toho, co zůstalo po králi Maruttovi).
Mahārāja Marutta: Jeden z velkých světových panovníků. Vládl světu dlouho před obdobím Mahārāje Yudhiṣṭhira. Byl synem Mahārāje Avikṣita a velkým oddaným syna boha Slunce Yamarāje. Jeho bratr Samvarta byl kněžským oponentem velkého Bṛhaspatiho, učeného kněze polobohů. Vykonal jednu oběť zvanou Saṅkara-yajña, se kterou byl Pán tak spokojený, že mu s radostí svěřil do užívání horu ze samého zlata. Tato zlatá hora je někde v Himálaji a moderní dobrodruzi se ji mohou pokusit nalézt. Byl to tak mocný císař, že navečer po vykonání oběti navštěvovali jeho palác polobozi z jiných planet, jako Indra, Candra a Bṛhaspati. A jelikož měl k dispozici zlatou horu, neměl nikdy nouzi o zlato. Celý baldachýn nad jeho obětním oltářem byl ze zlata. Na jeho každodenní oběti byli zváni někteří obyvatelé Vāyuloky (vzdušných planet), aby se urychlilo vaření, které bylo součástí obřadu. Shromáždění polobohů na obřadu vedl Viśvadeva.
Svojí neustálou zbožnou činností se mu podařilo vypudit za hranice svého království veškeré choroby. Svými velkými obětními obřady potěšil všechny obyvatele vyšších planet jako je Devaloka a Pitṛloka. Každý den dával učeným brāhmaṇům milodary v podobě přikrývek, sedátek, dostatečného množství zlata a zajišťoval jim dopravu. Pro jeho štědré milodary a vykonávání mnoha obětí s ním byl král nebes Indradeva plně spokojený a vždy si přál jeho dobro. Díky svým zbožným činnostem zůstával po celý život mladíkem a vládl světu jeden tisíc let, obklopen spokojenými poddanými, ministry, manželkou, syny a bratry. Jeho sklony ke zbožným činnostem chválil dokonce i Pán Śrī Kṛṣṇa. Svoji jedinou dceru dal Maharṣimu Aṅgirovi a jeho požehnáním byl povýšen do nebeského království. Nejprve chtěl nabídnout vykonávání svých obětí učenému knězi Bṛhaspatimu, ale tento polobůh nabídku odmítl, neboť král byl pouze pozemskou lidskou bytostí. Marutta toho velice litoval, ale na radu Nārady Muniho svěřil oběti Samvartovi, který byl ve své práci úspěšný.
Úspěch vykonání každé oběti závisí zcela na knězi, který ji vede. V tomto věku jsou všechny oběti zakázány, jelikož mezi takzvanými brāhmaṇy, kteří se pouze narodili jako synové brāhmaṇů, ale nemají žádné bráhmanské kvalifikace, nezůstal žádný učený kněz. V tomto věku Kali se tedy doporučuje jediná oběť — saṅkīrtana-yajña, jak ji zavedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu.