SLOKA 2
vyatītāḥ katicin māsās
tadā nāyāt tato ’rjunaḥ
dadarśa ghora-rūpāṇi
nimittāni kurūdvahaḥ
vyatītāḥ—po uplynutí; katicit—několika; māsāḥ—měsíců; tadā—tehdy; na āyāt—nevrátil se; tataḥ—odtamtud; arjunaḥ—Arjuna; dadarśa — pozoroval; ghora—hrůzostrašné; rūpāṇi—úkazy; nimittāni—různé příčiny; kuru-udvahaḥ—Mahārāja Yudhiṣṭhira.
Uplynulo několik měsíců a Arjuna se nevracel. Mahārāja Yudhiṣṭhira tehdy začal pozorovat různá nepříznivá znamení, která sama o sobě naháněla hrůzu.
Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je ad infinitum mocnější nežli Slunce, které je tím nejmocnějším, co známe. Vytváří a ničí milióny a miliardy sluncí jediným Svým nádechem. V hmotném světě je Slunce považováno za zdroj veškeré produktivity a hmotné energie, a jedině díky Slunci se nám dostává všech životních nezbytností. Proto se během Pánovy osobní přítomnosti na Zemi plně projevilo vše potřebné pro náš mír a blahobyt, především náboženství a poznání, stejně jako v přítomnosti zářícího slunce se objeví záplava světla. Mahārāja Yudhiṣṭhira pozoroval ve svém království jisté nesrovnalosti, a proto se začal velice obávat o Arjunu, který byl dlouho pryč, a také neměl žádné zprávy o situaci ve Dvārace. Tušil odchod Pána Kṛṣṇy, neboť jinak by se taková hrůzostrašná znamení nemohla vyskytnout.