SLOKA 32-33
tathaivānucarāḥ śaureḥ
śrutadevoddhavādayaḥ
sunanda-nanda-śīrṣaṇyā
ye cānye sātvatarṣabhāḥ
api svasty āsate sarve
rāma-kṛṣṇa-bhujāśrayāḥ
api smaranti kuśalam
asmākaṁ baddha-sauhṛdāḥ
tathā eva—podobně; anucarāḥ—stálí společníci; śaureḥ—Pána Śrī Kṛṣṇy jako; śrutadeva—Śrutadeva; uddhava-ādayaḥ—Uddhava a další; sunanda—Sunanda; nanda—Nanda; śīrṣaṇyāḥ—jiní vůdcové; ye—ti všichni; ca—a; anye—ostatní; sātvata—osvobozené duše; ṛṣabhāḥ — nejlepší lidé; api—jestli; svasti—mají se dobře; āsate—jsou; sarve — oni všichni; rāma—Balarāma; kṛṣṇa—Pán Kṛṣṇa; bhuja-āśrayāḥ—pod ochranou; api—zda také; smaranti—vzpomínají; kuśalam—na dobro; asmākam—naše; baddha-sauhṛdāḥ—svázáni věčným přátelstvím.
Také Śrutadeva, Uddhava a další, Nanda, Sunanda a jiní vůdci osvobozených duší, kteří jsou stálými společníky Pána, mají ochranu Pána Balarāma a Kṛṣṇy. Daří se jim všem dobře v jejich činnostech? Jsou s námi svázáni věčným přátelstvím — vzpomínají také oni na naše dobro?
Všichni stálí společníci Pána Kṛṣṇy jako je Uddhava jsou osvobozené duše a sestupují s Pánem Kṛṣṇou do tohoto hmotného světa, aby naplnili Pánovo poslání. Pāṇḍuovci jsou rovněž osvobozené duše a sestoupili s Pánem Kṛṣṇou, aby Mu sloužili v Jeho transcendentálních zábavách na této Zemi. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (4.8), Pán a Jeho věční společníci, kteří jsou stejně osvobozené duše jako On, sestupují na tuto Zemi v pravidelných intervalech. Pán si to vše pamatuje, ale Jeho společníci, přestože jsou to osvobozené duše, zapomínají, jelikož patří k taṭasthā śakti neboli okrajové energii Pána. To je rozdíl mezi viṣṇu-tattvou a jīva-tattvou. Jīva-tattvy jsou nekonečně malé energetické částečky Pána, a proto vždy potřebují Pánovu ochranu. A Pánovi je potěšením vždy poskytovat ochranu Svým věčným služebníkům. Osvobozené duše se proto nikdy nepovažují za stejně svobodné nebo stejně mocné jako je Pán, a za všech okolností, jak v hmotném, tak v duchovním světě, vyhledávají ochranu Pána. Tato závislost osvobozené duše je jí přirozená, neboť osvobozené duše jsou jako ohnivé jiskry, které mohou svoji záři projevit pouze ve společnosti ohně a nikoliv nezávisle. Záře nezávislých jisker brzy uhasne, přestože vlastnost ohně neboli záření jim zůstává. Stejně tak ti, kteří opustí ochranu Pána a stanou se kvůli duchovní nevědomosti takzvanými pány sami, se vracejí do tohoto hmotného světa i po vykonání dlouhé tapasyi toho nejpřísnějšího druhu. Takový je verdikt celé védské literatury.