SLOKA 34
bhagavān api govindo
brahmaṇyo bhakta-vatsalaḥ
kaccit pure sudharmāyāṁ
sukham āste suhṛd-vṛtaḥ
bhagavān—Osobnost Božství, Kṛṣṇa; api—též; govindaḥ—ten, který oživuje krávy a smysly; brahmaṇyaḥ—oddaný oddaným nebo brāhmaṇům; bhakta-vatsalaḥ—laskavý k oddaným; kaccit—zdali; pure—ve Dvārace Purī; sudharmāyām—zbožná společnost; sukham—štěstí; āste—užívá; suhṛt-vṛtaḥ—obklopen přáteli.
Je Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, který těší krávy, smysly a brāhmaṇy, a který má velice rád Své oddané, šťastný ve zbožné společnosti Dvāraky Purī, obklopen Svými přáteli?
V tomto verši je Pán pojmenován slovy bhagavān, govinda, brahmaṇya a bhakta-vatsala. On je bhagavān svayam, původní Nejvyšší Osobnost Božství; má veškeré bohatství, veškerou moc, veškeré poznání, veškerou krásu, veškerou slávu a veškeré odříkání. Nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On. Je Govinda, protože je potěšením krav a smyslů. Ti, kteří očistili své smysly oddanou službou Pánu, Mu mohou skutečně sloužit a tak získat prostřednictvím svých očištěných smyslů transcendentální radost. Pouze nečistá podmíněná živá bytost nemůže získat od smyslů žádnou radost, a jelikož je oklamána falešným požitkem smyslů, stává se jejich služebníkem. Ve vlastním zájmu tedy potřebujeme ochranu Pána. Pán je ochráncem krav a bráhmanské kultury. Společnost, která neochraňuje krávy a bráhmanskou kulturu, není pod přímou ochranou Pána, stejně jako vězňové v celách nejsou pod ochranou krále, ale jeho přísného zástupce. Bez ochrany krav a rozvoje bráhmanských vlastností v lidské společnosti, alespoň u určité části jejích členů, nemůže žádná lidská civilizace dlouho prosperovat. Prostřednictvím bráhmanské kultury neboli rozvíjením dřímajících vlastností kvality dobra, jako je pravdomluvnost, vyrovnanost, ovládání smyslů, snášenlivost, jednoduchost, obecné poznání, transcendentální poznání a pevná víra ve védskou moudrost, se člověk může stát brāhmaṇou a tak vidět Pána takového, jaký je. A po překonání bráhmanské dokonalosti je třeba stát se oddaným Pána, aby bylo možné transcendentálně dosáhnout Jeho láskyplné náklonnosti vlastníka, pána, přítele, syna a milence. Člověk se nemůže dostat na úroveň oddaného, která přitahuje transcendentální náklonnost Pána, dokud předtím nerozvine výše uvedené vlastnosti brāhmaṇy. Pán přeje brāhmaṇovi podle jeho vlastností a nikoliv podle falešné prestiže. Ti, kteří jsou podle svých vlastností nižší než brāhmaṇové, nemohou navázat žádný vztah s Pánem, stejně jako nelze rozdělat oheň pouze z hlíny, dokud nemáme dřevo, třebaže mezi hlínou a dřevem existuje úzký vztah. Jelikož Pán je všedokonalý Sám v Sobě, není nutné se ptát jak se Mu daří a Mahārāja Yudhiṣṭhira se proto neptal. Tázal se jen na Jeho královské sídlo ve Dvārace Purī, kde žijí zbožní lidé. Pán zůstává jedině tam, kde se shromažďují zbožní lidé, a těší se z toho, jak oslavují Nejvyšší Pravdu. Mahārāja Yudhiṣṭhira se zajímal o zbožné lidi a jejich zbožné činy ve Dvārace.