SLOKA 37
yat-pāda-śuśrūṣaṇa-mukhya-karmaṇā
satyādayo dvy-aṣṭa-sahasra-yoṣitaḥ
nirjitya saṅkhye tri-daśāṁs tad-āśiṣo
haranti vajrāyudha-vallabhocitāḥ
yat—jehož; pāda—nohy; śuśrūṣaṇa—zřizování pohodlí; mukhya — nejdůležitější; karmaṇā—jednáním; satya-ādayaḥ—královny vedené Satyabhāmou; dvi-aṣṭa—dvakrát osm; sahasra—tisíc; yoṣitaḥ—něžné pohlaví; nirjitya—podmaněním; saṅkhye—v bitvě; tri-daśān—s obyvateli nebes; tat-āśiṣaḥ—to, čeho užívají polobozi; haranti—odebraly; vajra-āyudha-vallabhā—manželky vládce blesku; ucitāḥ—zasluhující.
Pouze dohlížením na pohodlí u lotosových nohou Pána, což je nejdůležitější ze všech služeb, přiměly královny ve Dvārace vedené Satybhāmou Pána k tomu, aby porazil polobohy. Tak mohly užívat věcí, které jsou výsadou manželek vládce blesku.
Satyabhāmā: Jedna z hlavních královen Pána Śrī Kṛṣṇy ve Dvārace. Poté, co Pán Kṛṣṇa zabil Narakāsuru, prohlédl si v doprovodu Satyabhāmy jeho palác. Navštívil se Satyabhāmou také Indraloku, kde ji přivítala Śacīdevī a představila ji matce polobohů Aditi. Aditi měla ze Satyabhāmy velikou radost a požehnala jí věčným mládím po celou dobu, kdy bude Pán Kṛṣṇa pobývat na Zemi. Vzala ji rovněž na prohlídku výsadních bohatství polobohů na nebeských planetách. Když Satyabhāmā viděla pārijātový květ, přála si ho mít ve svém paláci ve Dvārace. Po návratu se s touto svojí touhou svěřila manželovi. Palác Satybhāmy byl zvláštně vyzdoben drahokamy a i během nejteplejšího léta uvnitř zůstával chlad, jako kdyby tam byla zavedená klimatizace. Různé vlajky, které vyvěšovala nad palácem, zvěstovaly zprávu, že její velký manžel je přítomný. Jednou se v doprovodu svého manžela setkala s Draupadī a vyzvídala od ní rady, jak potěšit svého manžela. Draupadī měla v tomto ohledu veliké zkušenosti, jelikož byla ženou pěti Pāṇḍuovců, pěti mužů zároveň, a všichni s ní byli velice spokojení. Když Satyabhāmā vyslechla její rady, měla velkou radost a popřála Draupadī všechno nejlepší a vrátila se do Dvāraky. Byla dcerou Satrājita. Po odchodu Pána Kṛṣṇy, když Arjuna navštívil Dvāraku, všechny královny včetně Satyabhāmy a Rukmiṇī pro Pána velice truchlily. Na konci svého života odešla do lesa, aby se podrobila přísnému pokání.
Satyabhāmā přiměla svého manžela k tomu, aby jí přinesl květinu pārijāta z nebeských planet, a Pán použil dokonce násilí, aby ji od polobohů získal. Zachoval se jako obyčejný manžel, který dělá vše pro radost své ženy. Jak jsme již vysvětlili, Pán měl jen pramálo společného s tím, aby plnil příkazy Svých manželek jako obyčejný muž. Jelikož se však královny ujaly té nejhodnotnější oddané služby a staraly se o Pánovo pohodlí, Pán hrál roli věrného a dokonalého manžela. Žádný pozemský tvor nemůže chtít věci z nebeského království, a zvláště pak pārijātové květy, které jsou určeny jen polobohům. Jelikož se však staly věrnými ženami Pána, mohly všechny Kṛṣṇovy manželky užívat i zvláštních výsad velkých manželek nebeských polobohů. Jinak řečeno, Pán vlastní vše ve Svém stvoření, a proto nebylo nic zvláštního, že královny z Dvāraky dostaly jakoukoliv vzácnou věc z kterékoliv části vesmíru.