SLOKA 44
kaccit preṣṭhatamenātha
hṛdayenātma-bandhunā
śūnyo ’smi rahito nityaṁ
manyase te ’nyathā na ruk
kaccit—zdali; preṣṭha-tamena—nejdražšího; atha—můj bratře Arjuno; hṛdayena—nejdůvěrnějšího; ātma-bandhunā—svého přítele Pána Kṛṣṇu; śūnyaḥ—prázdný; asmi—jsem; rahitaḥ—ztratil; nityam—navždy; manyase—myslíš; te—tvé; anyathā—jinak; na—nikdy; ruk—duševní krize.
Nebo je to tak, že se cítíš navěky prázdný, protože jsi snad ztratil svého nejdůvěrnějšího přítele, Pána Kṛṣṇu? Ó můj bratře Arjuno, nenapadá mne žádný jiný důvod tvojí nenadálé sklíčenosti.
Za všemi otázkami Mahārāje Yudhiṣṭhira na světovou situaci se skrývalo tušení, že Pán Kṛṣṇa sešel z pohledu tohoto světa, a nyní král tuto domněnku vyslovil, neboť jinak nebylo možné, aby Arjuna byl tak hluboce sklíčený. Přestože tomu nechtěl uvěřit, nezbývalo mu, než se Arjuny na základě náznaků Śrī Nārady otevřeně zeptat.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke čtrnácté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Odchod Pána Kṛṣṇy”.