SLOKA 8
api devarṣiṇādiṣṭaḥ
sa kālo ’yam upasthitaḥ
yadātmano ’ṅgam ākrīḍaṁ
bhagavān utsisṛkṣati
api—zdali; deva-ṛṣiṇā—od poloboha-světce (Nārady); ādiṣṭaḥ—pokyny; saḥ—ten; kālaḥ—věčný čas; ayam—tento; upasthitaḥ—nastal; yadā—kdy; ātmanaḥ—Jeho vlastního Já; aṅgam—úplná část; ākrīḍam — projev; bhagavān—Osobnost Božství; utsisṛkṣati—chystá se odejít.
Chystá se Pán ukončit Své pozemské zábavy, jak naznačil Devarṣi Nārada? Nastal už ten čas?
Jak jsme mnohokrát probírali, Nejvyšší Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa má mnoho úplných expanzí a každá z nich, přestože jsou stejně mocné, má jiné poslání. V Bhagavad-gītě Pán pronáší různá tvrzení, a každé z těchto tvrzení se vztahuje na jinou úplnou část nebo část úplné části. Śrī Kṛṣṇa, Pán, například říká v Bhagavad-gītě:
“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství, ó potomku Bharaty, a narůstá bezbožnost, v té době Osobně sestoupím.” (Bg. 4.7)
“Abych osvobodil věřící a zničil ničemné, a abych znovu upevnil zásady předepsaných povinností, objevuji se v každém věku.” (Bg. 4.8)
“Kdybych přestal pracovat, celé lidstvo by bylo svedeno. Stal bych se také příčinou vzniku nechtěného obyvatelstva a tím bych zničil mír všech bytostí.” (Bg. 3.24)
“Cokoliv koná velký člověk, konají i ostatní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.” (Bg. 3.21)
Všechna výše uvedená tvrzení Pána se vztahují k Jeho různým úplným částem; k Jeho expanzím, jako je Saṅkarṣaṇa, Vāsudeva, Pradyumna, Aniruddha a Nārāyaṇa. Ti všichni jsou On Samotný v různých transcendentálních expanzích, ale Pán přesto jako Śrī Kṛṣṇa působí v oblasti jiné, ve světě transcendentální výměny vztahů Pána a Jeho různých oddaných. A zároveň se ještě zjevuje takový, jaký je, v každém vesmíru každých dvacet čtyři hodin Brahmova času (tzn. jednou za 8 640 000 000 slunečních let) a všechny Jeho transcendentální zábavy se odehrávají v každém vesmíru s plynulou přesností. Pro nezasvěceného člověka jsou však tyto běžné činnosti Pána Kṛṣṇy, Pána Vāsudeva atd. velikým otazníkem. Mezi Pánovým Já a Jeho transcendentálním tělem není žádný rozdíl. Jeho expanze vykonávají rozlišné činnosti. Když ovšem sestoupí Osobně jako Pán Śrī Kṛṣṇa, Jeho ostatní úplné části Ho doprovázejí v Něm působením Jeho nepochopitelné síly zvané yogamāyā, a proto se Pán Kṛṣṇa z Vṛndāvanu liší od Pána Kṛṣṇy z Mathury či Pána Kṛṣṇy z Dvāraky. Virāṭ-rūpa Pána Kṛṣṇy se od Něho působením Jeho nepochopitelné síly také liší. Virāṭ-rūpa projevená v bitvě na Kurukṣetře je hmotným pojetím Jeho podoby. Musíme proto pochopit, že když byl Pán Kṛṣṇa zdánlivě zabit lukem a šípy lovce, zanechal Své takzvané hmotné tělo v hmotném světě. Pán je kaivalya a není pro Něho rozdílu mezi hmotou a duchem, jelikož všechno je Jeho výtvorem. Když tedy opouští jeden druh těla nebo přijímá jiné, neznamená to, že je stejný jako obyčejná živá bytost. Všechny Jeho činnosti jsou nepochopitelně totožné i odlišné zároveň. Když Mahārāja Yudhiṣṭhira naříkal nad možným odchodem Pána, dělal to pouze pro zachování zvyku být smutný při odchodu přítele. Pán ve skutečnosti nikdy neopouští Své transcendentální tělo, jak si mylně představují méně inteligentní lidé. Tyto méně inteligentní osoby Pán Sám zavrhuje v Bhagavad-gītě a jsou známí jako mūḍhové. To, že Pán opustil Své tělo, znamená, že znovu ponechal Své úplné části v Jejich příslušných dhāmech (transcendentálních sídlech) a Svoji virāṭ-rūpu v hmotném světě.