SLOKA 12
yat-tejasātha bhagavān yudhi śūla-pāṇir
vismāpitaḥ sagirijo ’stram adān nijaṁ me
anye ’pi cāham amunaiva kalevareṇa
prāpto mahendra-bhavane mahad-āsanārdham
yat—Jehož; tejasā—vlivem; atha—jednou; bhagavān—osobnost boha (Pán Śiva); yudhi—v boji; śūla-pāṇiḥ—ten, který má v ruce trojzubec; vismāpitaḥ—udiven; sa-girijaḥ—společně s dcerou Himálaje; astram — zbraň; adāt—věnoval; nijam—svoji vlastní; me—mně; anye api—a také ostatní; ca—a; aham—já; amunā—tímto; eva—rozhodně; kalevareṇa — tělem; prāptaḥ—získal; mahā-indra-bhavane—v domě Indradeva; mahat—velký; āsana-ardham—polovičně vyvýšené místo k sezení.
Jedině Jeho vlivem jsem mohl v boji udivit božskou osobnost Pána Śivu a jeho choť, dceru Himálaje. Tak jsem ho (Pána Śivu) potěšil a on mi věnoval svoji vlastní zbraň. Také jiní polobozi mi darovali své různé zbraně a mohl jsem navíc v tomto těle dosáhnout nebeských planet a usednout na napůl vyvýšené místo.
Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy Arjuna potěšil všechny polobohy včetně Pána Śivy. Významné je, že ten, kdo má přízeň Pána Śivy nebo jiného poloboha, ještě nemusí nutně mít přízeň Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy. Rāvaṇa byl jistě velkým oddaným Pána Śivy, ale nic ho nezachránilo před hněvem Nejvyšší Osobnosti Božství Pána Rāmacandry. A v Purāṇách najdeme mnoho takových příkladů. Zde však vidíme příklad toho, že Pán Śiva byl potěšen i v boji s Arjunou. Oddaní Nejvyššího Pána vědí, jak ctít polobohy, ale oddaní polobohů si někdy pošetile myslí, že Nejvyšší Osobnost Božství není o nic větší než polobozi. S takovými představami se člověk dopouští přestupku a nakonec ho čeká totéž co Rāvaṇu a jiné. Příklady přátelských vztahů s Pánem Śrī Kṛṣṇou, které zde Arjuna cituje, jsou poučné pro každého, neboť nás přesvědčují o tom, že pouhým potěšením Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy lze dosáhnout veškeré přízně, zatímco oddaní či ctitelé polobohů mohou získat jen částečný prospěch, který je stejně pomíjivý jako polobozi samotní.
Dalším důležitým bodem v tomto verši je, že Arjuna mohl milostí Pána Śrī Kṛṣṇy dosáhnout ještě v současném těle nebeských planet, kde ho uctil nebeský polobůh Indradeva tím, že ho usadil k sobě na napůl vyvýšené místo. Nebeských planet lze dosáhnout zbožnými skutky, které doporučují śāstry kategorii plodonosných činností. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (9.21), když reakce za takové zbožné činy vyprší, člověk je znovu degradován na tuto planetu Zemi. Měsíc se nachází rovněž na úrovni nebeských planet a pouze ti, kteří jednali jedině ctnostně — vykonávali oběti, rozdávali milodary a podstupovali přísná odříkání — mohou vstoupit po skončení života v tomto těle na nebeské planety. Arjunovi byl vstup na nebeské planety dovolen pouze milostí Pána, jinak by to nebylo možné. Současné pokusy moderních vědců vstoupit na nebeské planety se jistě ukáží jako marné, protože tito vědci nejsou na Arjunově úrovni. Jsou to obyčejně lidské bytosti, které za sebou nemají žádné oběti, milodary ani odříkání. Hmotné tělo je pod vlivem tří kvalit hmotné přírody: dobra, vášně a nevědomosti. Současné obyvatelstvo je víceméně pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti, a tento vliv se projevuje tím, že lidé jsou velice chtiví a chamtiví. Takto degradované osoby se těžko dostanou na vyšší planetární systémy. Nad nebeskými planetami je ještě mnoho dalších planet, kterých mohou dosáhnout pouze lidé ovlivnění dobrem. Obyvatelé nebeských a dalších planet ve vesmíru jsou vysoce inteligentní, mnohokrát víc než lidské bytosti, a všichni jsou zbožní, na vyšší či nejvyšší úrovni dobra. Všichni jsou oddanými Pána, a i když jejich dobro není bez nečistot, přesto jsou známí jako polobozi, kteří mají maximální množství dobrých vlastností, jaké je v hmotném světě možné získat.