SLOKA 28
sūta uvāca
evaṁ cintayato jiṣṇoḥ
kṛṣṇa-pāda-saroruham
sauhārdenātigāḍhena
śāntāsīd vimalā matiḥ
sūtaḥ uvāca—Sūta Gosvāmī řekl; evam—takto; cintayataḥ—když myslel na pokyny; jiṣṇoḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; kṛṣṇa-pāda—nohy Kṛṣṇy; saroruham—připomínající lotosy; sauhārdena—hlubokým přátelstvím; ati-gāḍhena—s velikou důvěrností; śāntā—uklidněný; āsīt—stalo se; vimalā—bez jakéhokoliv hmotného znečištění; matiḥ—mysl.
Sūta Gosvāmī řekl: Takto hluboce pohroužena do myšlenek na pokyny Pána, které byly uděleny s přátelskou důvěrností, a na Jeho lotosové nohy, získala Arjunova mysl klid a zbavila se všech hmotných nečistot.
Jelikož Pán je absolutní, hluboká meditace o Něm je stejně dobrá jako jógový tranz. Pán se neliší od Svého jména, podoby, vlastností, zábav, doprovodu a Svých jedinečných činů. Arjuna začal myslet na pokyny, které mu Pán dal na Kuruovském bitevním poli, a tyto pokyny samotné začaly odstraňovat náznaky hmotného znečištění v jeho mysli. Pán je jako slunce: kde se objeví slunce, tam se ihned ztrácí tma neboli nevědomost, a když se Pán objeví v mysli oddaného, okamžitě se ztrácí strastiplné hmotné účinky. Pán Caitanya proto na ochranu před vším znečištěním hmotného světa doporučoval stále zpívat jméno Pána. Pocity odloučení od Pána jsou pro oddaného nepochybně bolestné, ale jelikož jsou ve spojení s Pánem, mají zvláštní transcendentální účinek, který utěšuje srdce. Tyto pocity odloučení jsou také zdrojem transcendentální blaženosti a nelze je nikdy srovnávat se znečištěnými hmotnými pocity odloučení.