SLOKA 38
sva-rāṭ pautraṁ vinayinam
ātmanaḥ susamaṁ guṇaiḥ
toya-nīvyāḥ patiṁ bhūmer
abhyaṣiñcad gajāhvaye
sva-rāṭ—panovník; pautram—vnukovi; vinayinam—náležitě připravenému; ātmanaḥ—on sám; su-samam—rovnocenný ve všech ohledech; guṇaiḥ—vlastnostmi; toya-nīvyāḥ—ohraničený moři; patim—pán; bhūmeḥ—země; abhyaṣiñcat—korunován; gajāhvaye—v hlavním městě Hastināpuru.
Poté v hlavním městě Hastināpuru korunoval na trůn svého vnuka, který byl dobře připravený a právě tak kvalifikovaný, a jmenoval ho panovníkem celé země ohraničené moři.
Veškerá pevnina na Zemi ohraničená moři byla pod vládou hastināpurského krále. Mahārāja Yudhiṣṭhira dobře připravil svého vnuka, Mahārāje Parīkṣita, který měl stejně vznešené vlastnosti, ve státosprávě a v povinnostech krále vůči občanům. Parīkṣit tak usedl na trůn Mahārāje Yudhiṣṭhira před jeho odchodem zpátky k Bohu. Slovo vinayinam, které zde bylo použito v souvislosti s Mahārājem Parīkṣitem, má zvláštní význam. Proč byl král Hastināpuru — alespoň do vlády Mahārāje Parīkṣita — přijímán jako panovník celého světa? Jediným důvodem je to, že lidé světa byli díky dobré vládě krále šťastní. Štěstí obyvatelstva vyplývalo z hojnosti přírodních darů — obilí, ovoce, mléka, bylin, cenných kamenů, nerostů a všeho, co lidé potřebovali. Netrápily je ani žádné tělesné bolesti, obavy v mysli a nepokoje způsobené přírodními jevy a jinými živými bytostmi. Jelikož každý byl ve všech ohledech šťastný, nebylo žádné zloby, přestože králové ve státě někdy bojovali z politických důvodů o svrchovanost. Každý byl připravován na dosažení nejvyššího životního cíle, a lidé proto byli dostatečně osvícení, aby se nehádali kvůli malichernostem. Vliv věku Kali pozvolna odsunul dobré vlastnosti králů i obyvatelstva, a mezi vládci a ovládanými se proto vyvinula napjatá situace, ale přesto, i v tomto věku rozporů mezi vládci a poddanými může existovat duchovní povznesení a vědomí Boha. To je zvláštní výhoda.