SLOKA 41
vācaṁ juhāva manasi
tat prāṇa itare ca tam
mṛtyāv apānaṁ sotsargaṁ
taṁ pañcatve hy ajohavīt
vācam—slova; juhāva—opustil; manasi—v mysli; tat prāṇe—mysl do dechu; itare ca—také další smysly; tam—tam; mṛtyau—do smrti; apānam—dech; sa-utsargam—s plným odhodláním; tam—to; pañcatve—do těla z pěti prvků; hi—jistě; ajohavīt—vmísil.
Poté nechal splynout všechny smyslové orgány s myslí, mysl s životem, život s dechem, svou celou existenci se ztělesněním pěti prvků a své tělo se smrtí. Pak se jako čisté vlastní já oprostil od hmotného pojetí života.
Mahārāja Yudhiṣṭhira se podobně jako jeho bratr Arjuna začal soustřeďovat a postupně se osvobodil ze všeho hmotného otroctví. Nejprve soustředil všechny činnosti smyslů a nechal je splynout s myslí nebo jinými slovy obrátil svoji mysl k transcendentální službě Pánu. Modlil se, že jelikož všechny hmotné činnosti jsou vykonávány myslí prostřednictvím akcí a reakcí hmotných smyslů a jelikož on se vrací zpátky k Bohu, mysl má ukončit své hmotné činnosti a obrátit se k transcendentální službě Pánu. Už nebyla žádná potřeba hmotných činností. Činnosti mysli ve skutečnosti nelze zastavit, jelikož jsou odrazem věčné duše, ale kvalitu činností lze změnit od hmoty k transcendentální službě Pánu. Hmotné zabarvení mysli se změní, když ji omyjeme od znečištění životním dechem, tím ji osvobodíme od nečistot opakovaných zrození a smrtí a umístíme ji v čistém duchovním životě. Vše je projeveno dočasným ztělesněním v hmotném těle, které je výtvorem mysli v okamžiku smrti, a je-li mysl očištěna prováděním transcendentální láskyplné služby Pánu a je neustále zaměstnána ve službě lotosovým nohám Pána, pak už není žádná možnost, že by po smrti vytvořila další hmotné tělo. Bude osvobozena od pohroužení do hmotného znečištění, a čistá duše se bude moci vrátit domů, zpátky k Bohu.