SLOKA 44
udīcīṁ praviveśāśāṁ
gata-pūrvāṁ mahātmabhiḥ
hṛdi brahma paraṁ dhyāyan
nāvarteta yato gataḥ
udīcīm—severní strana; praviveśa-āśām—ti, kteří tam chtějí vstoupit; gata-pūrvām—cesta, po které kráčeli jeho předci; mahā-ātmabhiḥ—velkomyslní; hṛdi—v srdci; brahma—Nejvyšší; param—Bůh; dhyāyan—stále myslel na; na āvarteta—trávil své dny; yataḥ—kdekoliv; gataḥ—šel.
Pak se vydal na sever, cestou, po níž kráčeli jeho předci a velcí muži, aby se zcela odevzdal myšlenkám na Nejvyšší Osobnost Božství. Tímto způsobem žil všude kudy šel.
Z tohoto verše chápeme, že Mahārāja Yudhiṣṭhira kráčel ve stopách svých předků a velkých oddaných Pána. Již mnohokrát jsme rozebírali, že systém varṇāśrama-dharma, jak ho přísně dodržovali obyvatelé světa — zvláště ti, kteří obývali provincii Āryāvarta — zdůrazňuje, jak je důležité, aby člověk v jistém životním stádiu odešel z domova a přerušil všechny styky s rodinou. K tomu směřovala tehdejší výchova a příprava, a ctihodný Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy také musel v zájmu seberealizace a návratu k Bohu opustit všechny rodinné svazky. Žádný král nebo ctihodný džentlmen tehdy nežil až do konce rodinným životem, neboť to se pokládalo za sebevražedné jednání, které bylo proti zájmům dokonalosti lidského života. Aby se každý mohl osvobodit od všech rodinných závazků a odevzdat se na sto procent oddané službě Pánu Kṛṣṇovi, každému je doporučován tento systém, neboť je to cesta autorit. Pán dává pokyn v Bhagavad-gītě (18.62), že člověk se musí stát oddaným Pána alespoň v posledním stádiu svého života. Upřímná duše jako Mahārāja Yudhiṣṭhira se ve svém vlastním zájmu musí řídit tímto pokynem Pána.
Slova brahma param v této śloce poukazují na Pána Śrī Kṛṣṇu. To potvrzuje Arjuna v Bhagavad-gītě (10.13) poukazem na velké autority jako je Asita, Devala, Nārada a Vyāsa. Když tedy Mahārāja Yudhiṣṭhira odešel z domova na sever, neustále v nitru vzpomínal na Pána Śrī Kṛṣṇu a kráčel tak ve stopách svých předků a velkých oddaných všech dob.