SLOKA 20

S rozvojem věku Kali bude postupně ubývat zvláště čtyř věcí, a to délky života, milosti, paměti a mravních neboli náboženských zásad. Jelikož zásady náboženství, Dharma, se ze tří čtvrtin vytratí, symbolický býk stál pouze na jedné noze. Když jsou tři čtvrtiny obyvatelstva celého světa bezbožné, situace pro zvířata se mění v peklo. Ve věku Kali vytváří bezbožná civilizace mnoho takzvaných náboženských společností, které přímo či nepřímo popírají Osobnost Boha, a společnosti bez víry tak činí pro zdravější složku lidí svět neobyvatelným. Existují různé třídy lidských bytostí podle jejich víry v Nejvyšší Osobnost Božství. Prvotřídní věřící lidé jsou vaiṣṇavové a brāhmaṇové, potom následují kṣatriyové, dále vaiśyové, śūdrové, mlecchové, yavanové a nakonec caṇḍālové. Degradace lidských kvalit začíná u mlecchů a životní stav caṇḍālů je tím nejhorším stupněm lidské degradace. Žádný z těchto termínů, které uvádí védská literatura, není určen pro nějakou zvláštní společnost nebo pro narození v určité rodině. Jsou to různé obecné kvalifikace lidských bytostí. Nikdy se nejedná o rodné právo nebo o společnost. Člověk může získat příslušné kvalifikace vlastní snahou, a tak se ze syna vaiṣṇavy může stát mleccha a ze syna caṇḍāly se může stát osobnost na vyšším stupni než je brāhmaṇa. Vše záleží na úrovni jejich styku a důvěrného vztahu s Nejvyšším Pánem.

Jedlíci masa se obvykle nazývají mlecchové. Ale ne každý, kdo jí maso, je mleccha. Ti, kteří jedí maso v souladu s příkazy písem, nejsou mlecchové, ale ti, kteří jedí maso bez omezení, mlecchové jsou. Hovězí maso je v písmech zakázané, a býkům a kravám poskytují následovníci Ved zvláštní ochranu. V tomto věku Kali však lidé zneužívají těl býků a krav jak se jim zlíbí a tím si přivozují různá utrpení.

Lidé tohoto věku nevykonávají žádné oběti. Obyvatelstvo mlecchů se pramálo zajímá o vykonávání obětí, přestože tato činnost je nezbytná pro osoby, které se věnují hmotnému smyslovému požitku. Bhagavad-gītā (3.14-16) vykonávání obětí silně doporučuje.

Stvořitel Brahmā stvořil živé bytosti, a aby je vedl po cestě zpátky k Bohu, stvořil také systém vykonávání obětí. Systém je takový, že živé bytosti mají žít z obilí a zeleniny, a tím, že budou jíst takovou potravu, získají životní sílu v těle v podobě krve a símě. Z krve a símě pak jedna živá bytost může vytvářet další živé bytosti. Produkci obilí, trávy atd. však umožňuje déšť, a déšť přichází zásluhou vykonávání doporučených obětí. Tyto oběti se řídí podle Ved — Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva. V Manu-smṛti je uvedeno, že obětováním na oltáři ohně je potěšen bůh Slunce. Je-li bůh Slunce potěšen, pak náležitě shromažďuje vodu z moří a na nebi se tak tvoří dostatečné mraky a padá déšť. Když dostatečně prší, produkce obilí uspokojí lidi i všechna zvířata, a živá bytost tak má dostatek energie k progresívním činnostem. Mlecchové ovšem plánují, jak stavět jatka pro zabíjení býků a krav a dalších zvířat a myslí si, že budou prosperovat tím, když zvýší počet továren a budou žít ze zvířecí stravy, aniž by se starali o vykonávání obětí a produkci obilí. Určitě však vědí, že i pro zvířata musí pěstovat trávu a zeleninu; jinak zvířata nemohou žít. A aby získali trávu pro zvířata, potřebují dostatečný déšť. Nakonec tedy nutně závisejí na milosti polobohů, jako jsou bůh Slunce, Indra a Candra, a tyto polobohy je nutné uspokojit vykonáváním obětí.

Jak jsme již několikrát uvedli, tento hmotný svět je druhem vězení. Polobozi jsou služebníci Pána, kteří dohlížejí na správný chod vězení. Tito polobozi chtějí vidět, aby se vzpurné živé bytosti, které chtějí žít bez víry, postupně obracely ke svrchované moci Pána. Proto písma doporučují systém obětí.

Materialističtí lidé chtějí tvrdě pracovat a užívat výsledků své práce pro smyslový požitek. Proto se na každém svém kroku v životě dopouštějí mnoha různých hříchů. Ti, kdo se však vědomě zaměstnávají oddanou službou Pánu, jsou vůči všem hříchům a ctnostem transcendentální. Jejich činnosti nejsou poznamenané znečištěním tří kvalit hmotné přírody. Oddaný nemusí vykonávat žádné předepsané oběti, protože jeho samotný život je symbolem oběti. Ale lidé, kteří se zaměstnávají plodonosnými činnostmi pro smyslový požitek, musí vykonávat předepsané oběti, protože to je jediný způsob, jak se mohou osvobodit od reakcí na všechny hříchy, kterých se při své ploduchtivé práci dopustili. Oběť je prostředkem jak zneutralizovat tyto nahromaděné hříchy. Polobohy těší vykonávání takových obětí, stejně jako vězeňské dozorce těší, když se vězňové chovají jako poslušní poddaní. Pán Caitanya ovšem doporučil pouze jedinou yajñu neboli oběť, zvanou saṅkīrtana-yajña, zpívání Hare Kṛṣṇa, kterého se může zúčastnit každý. Oddaní i ploduchtiví pracovníci tak mohou z vykonávání saṅkīrtana-yajñi vytěžit stejný prospěch.