SLOKA 3

Z tohoto verše se ukazuje, že meziplanetární cesty jsou pro obyvatele vyšších planet velice snadné. Také z mnoha jiných veršů Bhāgavatamu vyplývá, že polobozi z nebes dříve navštěvovali tuto Zemi, aby se zúčastnili obětí, které vykonávali vlivní králové a vladaři. Zde se také dozvídáme, že při oběti koně Mahārāje Parīkṣita mohli i obyčejní lidé vidět polobohy z jiných planet. Polobozi obvykle nejsou viditelní pro obyčejné lidi, stejně tak jako Pán. Ale právě jako Pán může ze Své bezpříčinné milosti sestoupit, aby Ho mohli spatřit i obyčejní lidé, tak i polobozi se mohou zviditelnit svojí milostí. Přestože nebeské bytosti jsou neviditelné zrakům obyvatel této Země, díky vlivu Mahārāje Parīkṣita i polobozi souhlasili, že mohou být spatřeni. Králové při takových obětech štědře rozdávali bohatství, stejně jako mrak vydává déšť. Mrak není ničím jiným než vodou v jiné podobě, neboť voda se ze země vypařuje a mění se v mraky. Stejně tak milodary, které králové rozdávali při takových obětech, jsou pouze jinou podobou daní vybraných od občanů. Jenže stejně jako deště padají s takovou hojností, že se zdají být větší, než je nutné, milodary takových králů se zdály být štědřejší, než kolik občané skutečně potřebovali. Spokojení obyvatelé nikdy neorganizují vzpoury proti králi, a proto nebylo třeba měnit monarchii.

I král jako Mahārāja Parīkṣit potřeboval duchovního mistra. Bez jeho vedení nemůže nikdo udělat pokrok v duchovním životě. Duchovní mistr musí být pravý, a ten, kdo touží po seberealizaci, musí vyhledat pravého duchovního mistra a odevzdat se mu a jen tak může dosáhnout skutečného úspěchu.