SLOKA 16
sa vai mahā-bhāgavataḥ parīkṣid
yenāpavargākhyam adabhra-buddhiḥ
jñānena vaiyāsaki-śabditena
bheje khagendra-dhvaja-pāda-mūlam
saḥ—on; vai—jistě; mahā-bhāgavataḥ—prvotřídní oddaný; parīkṣit — král; yena—čím; apavarga-ākhyam—jménem osvobození; adabhra — upnutá; buddhiḥ—inteligence; jñānena—poznáním; vaiyāsaki—syn Vyāsy; śabditena—přednesl; bheje—vzatý k; khaga-indra—Garuḍa, král ptáků; dhvaja—prapor; pāda-mūlam—chodidla nohou.
Ó Sūto Gosvāmī, prosíme, vyprávěj ty náměty o Pánovi, pomocí kterých dosáhl Mahārāja Parīkṣit, jehož inteligence byla upnutá k osvobození, lotosových nohou Pána, který je útočištěm Garuḍy, krále ptáků. Tyto náměty přednesl syn Vyāsy (Śrīla Śukadeva).
Mezi studenty na cestě osvobození existuje jistá polemika. Tito transcendentální studenti jsou jednak impersonalisté a jednak oddaní Pána. Oddaní uctívají transcendentální podobu Pána, zatímco impersonalisté meditují o oslnivé záři neboli o tělesných paprscích Pána, které se nazývají brahmajyoti. V tomto verši je řečeno, že Mahārāja Parīkṣit dosáhl lotosových nohou Pána prostřednictvím pokynů a poznání, které mu předal syn Vyāsadeva, Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Śukadeva Gosvāmī byl zpočátku také impersonalista, jak sám v Bhāgavatamu (2.1.9) přiznává, ale později ho zaujaly transcendentální zábavy Pána a stal se tak oddaným. Takoví oddaní s dokonalým poznáním se nazývají mahā-bhāgavatové neboli prvotřídní oddaní. Existují tři třídy oddaných, totiž prākṛta, madhyama a mahā-bhāgavata. Prākṛtové neboli oddaní třetí třídy se věnují uctívání v chrámu, aniž by měli nějaké zvláštní poznání o Pánu a Jeho oddaných. Madhyamové, oddaní druhé třídy, znají dobře Pána, Pánovy oddané, začátečníky a také neoddané. Ale mahā-bhāgavata, prvotřídní oddaný, vidí vše ve vztahu k Pánu a Pána vidí ve vztazích všech. Mahā-bhāgavata proto nečiní žádné rozdíly, ani mezi oddaným a neoddaným. Mahārāja Parīkṣit byl takový oddaný-mahā-bhāgavata, protože ho zasvětil mahā-bhāgavata, Śukadeva Gosvāmī. Byl stejně laskavý ke všem, dokonce i ke Kalimu, což potom říci o ostatních.
V transcendentálních dějinách světa existuje mnoho příkladů impersonalistů, kteří se později stali oddanými. Oddaný se však nikdy nestává impersonalistou. Tato samotná skutečnost dokazuje, že na transcendentálním schodišti stojí oddaný na výše nežli impersonalista. V Bhagavad-gītě (12.5) je rovněž řečeno, že ti, kteří se zastavili na neosobním stupni, získají více utrpení než výsledné reality. Poznání, které Mahārājovi Parīkṣitovi předal Śukadeva Gosvāmī, mu tedy pomohlo dosáhnout služby Pánu. Toto stádium dokonalosti se nazývá apavarga neboli dokonalý stupeň osvobození. Pouhé poznání o osvobození je stále ještě hmotné. Osvobození znamená skutečně se oprostit od hmotných pout a transcendentální služba Pánu je dokonalým stavem osvobození. Jak jsme již vysvětlili (Bhāg. 1.2.12), této úrovně lze dosáhnout poznáním a odříkáním, a dokonalé poznání, jaké předal Śrīla Śukadeva Gosvāmī, jistě vyústí v transcendentální službu Pánu.