SLOKA 31
eṣa kiṁ nibhṛtāśeṣa-
karaṇo mīlitekṣaṇaḥ
mṛṣā-samādhir āhosvit
kiṁ nu syāt kṣatra-bandhubhiḥ
eṣaḥ—toto; kim—zda; nibhṛta-aśeṣa—meditační rozpoložení; karaṇaḥ—smysly; mīlita—zavřené; īkṣaṇaḥ—oči; mṛṣā—nepravý; samādhiḥ — tranz; āho—zůstává; svit—je-li to tak; kim—nebo; nu—ale; syāt—může být; kṣatra-bandhubhiḥ—od nižšího kṣatriyi.
Po návratu začal přemýšlet a v duchu se přesvědčovat, zda mudrc skutečně meditoval se soustředěnými smysly a zavřenýma očima, nebo zda jen předstíral tranz, aby nemusel přijímat nižšího kṣatriyu.
Král jako oddaný Pána neschvaloval vlastní jednání a začal tedy uvažovat, zda byl mudrc skutečně v tranzu nebo zda to pouze předstíral, aby nemusel přijímat krále, který byl kṣatriyou a tedy nižšího řádu. Jakmile dobrá duše spáchá něco špatného, okamžitě toho začne hluboce litovat. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura a Śrīla Jīva Gosvāmī nevěří, že král byl nucen takto jednat kvůli svým minulým přečinům. Celou situaci tak uspořádal Pán jen proto, aby krále povolal zpátky domů, zpátky k Bohu.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura byl celý plán připraven vůlí Pána, a vůlí Pána vznikla tato nepříjemná situace. Plánem bylo, že krále bude moci za jeho takzvaný přečin proklít nezkušený bráhmanský chlapec, zasažený vlivem Kaliho, a král tak nadobro opustí svůj domov a své zázemí. Jeho setkání se Śrīlou Śukadevem Gosvāmīm umožní přednesení velkého Śrīmad-Bhāgavatamu, který je pokládán za literární inkarnaci Pána. Tato literární inkarnace Pána podává mnohé fascinující informace o Pánových transcendentálních zábavách jako je Jeho rāsa-līlā s duchovními pastevkyněmi ve Vrajabhūmi. Tato konkrétní zábava Pána má zvláštní význam, protože každý, kdo se náležitě poučí o této Pánově zábavě, přestane být přitahovaný světskou pohlavní touhou a vydá se na cestu vznešené oddané služby Pánu. Zklamání oddaného v hmotném světě má oddaného vždy pozdvihnout do vyššího transcendentálního postavení. Arjuna a Pāṇḍuovci se ocitli ve velice těžké situaci kvůli úkladům jejich bratranců a Pán tímto způsobem vytvořil předehru k bitvě na Kurukṣetře, při které byla vyjevena Bhagavad-gītā, jež je zvukovým zastoupením Pána. Stejně tak Pán přivedl Mahārāje Parīkṣita do těžké situace, aby dal vzniknout Śrīmad-Bhāgavatamu, inkarnaci Pána. Královo vyčerpání hladem a žízní bylo pouhé představení, protože král vydržel hodně, a to už v lůně své matky. Nerozrušil ho ani planoucí žár brahmāstry, kterou vypustil Aśvatthāmā. Bylo jistě neslýchané, že byl vyčerpán — oddaní jako je Mahārāja Parīkṣit mají vůlí Pána dost síly na to, aby takové vyčerpání snášeli, a nejsou nikdy znepokojeni. Celou situaci tedy v tomto případě naplánoval Samotný Pán.