SLOKA 48
tiraskṛtā vipralabdhāḥ
śaptāḥ kṣiptā hatā api
nāsya tat pratikurvanti
tad-bhaktāḥ prabhavo ’pi hi
tiraḥ-kṛtāḥ—hanobeni; vipralabdhāḥ—podváděni; śaptāḥ—prokleti; kṣiptāḥ—znepokojeni opomíjením; hatāḥ—nebo dokonce zabiti; api — také; na—nikdy; asya—za tyto činy; tat—oni; pratikurvanti—působí proti; tat—Pánovi; bhaktāḥ—oddaní; prabhavaḥ—mocní; api—i když; hi—jistě.
Oddaní Pána jsou tak snášenliví a dokáží tak odpouštět, že i když jsou hanobeni, podváděni, prokleti, znepokojeni, opomíjeni nebo dokonce zabiti, nikdy se nechtějí mstít.
Ṛṣi Śamīka také věděl, že Pán neodpouští těm, kteří se dopustí přestupku u nohou oddaného. Pán může jedině nařídit, aby viník prosil o odpuštění u oddaného a odevzdal se mu. Myslel si v duchu, že kdyby Mahārāja Parīkṣit obrátil kletbu proti chlapci, mohl být zachráněn. Věděl však také, že čistý oddaný se nestará o světské výhody či nevýhody. Oddaní se nikdy nesnaží odstranit osobní pohanu, kletby, opomíjení atd. Co se týče těchto věcí, oddaní si jich nevšímají, pokud jde o ně samotné. Jsou-li však namířeny proti Pánu a Jeho oddaným, pak oddaní nekompromisně jednají. V tomto případě šlo o osobní záležitost, a Śamīka Ṛṣi proto věděl, že král se nijak bránit nebude. Nebylo jiné možnosti, než obrátit se jménem nezralého chlapce na Pána.
Není pravda, že jen brāhmaṇové mají dostatečnou sílu, aby mohli své podřízené proklít nebo jim udílet požehnání. Oddaný Pána ani nemusí být brāhmaṇou, a je mocnější než brāhmaṇa. Mocný oddaný toho však nikdy nezneužívá pro osobní prospěch. Veškerou moc, kterou má, používá jedině ve službě Pánu a Jeho oddaným.