SLOKA 29
sa viṣṇu-rāto ’tithaya āgatāya
tasmai saparyāṁ śirasājahāra
tato nivṛttā hy abudhāḥ striyo ’rbhakā
mahāsane sopaviveśa pūjitaḥ
saḥ—on; viṣṇu-rātaḥ—Mahārāja Parīkṣit (jehož vždy chrání Pán Viṣṇu); atithaye—stát se hostem; āgatāya—ten, jenž tam přišel; tasmai — jemu; saparyām—celým tělem; śirasā—se skloněnou hlavou; ājahāra — vzdal poklony; tataḥ—poté; nivṛttāḥ—ustali; hi—jistě; abudhāḥ—méně inteligentní; striyaḥ—ženy; arbhakāḥ—chlapci; mahā-āsane—vyvýšené místo k sezení; sa—on; upaviveśa—usedl; pūjitaḥ—uctíván.
Mahārāja Parīkṣit, známý také jako Viṣṇurāta (ten, jehož vždy chrání Viṣṇu), sklonil hlavu, aby přivítal hlavního hosta, Śukadeva Gosvāmīho. Všechny nevědomé ženy a chlapci ho tehdy přestali doprovázet a Śukadeva Gosvāmī, přijímající úctu ode všech, usedl na své vyvýšené místo.
Jakmile na setkání přišel Śukadeva Gosvāmī, všichni s výjimkou Śrīly Vyāsadeva, Nārady a několika dalších povstali a Mahārāja Parīkṣit, který byl rád, že může přivítat velkého oddaného Pána, se před ním poklonil se všemi údy svého těla. Śukadeva Gosvāmī si rovněž vyměňoval pozdravy a přijetí objímáním, potřásáním rukama, úklonami a poklonami, zvláště před svým otcem a před Nāradou Munim. Pak mu bylo nabídnuto místo představeného. Když ho takto přijímali králové a mudrci, pouliční chlapci a méně inteligentní ženy, kteří ho doprovázeli, nevycházeli z údivu a začali se bát. Zanechali tedy svého laškování a vše bylo vážné a klidné.