SLOKA 39
nūnaṁ bhagavato brahman
gṛheṣu gṛha-medhinām
na lakṣyate hy avasthānam
api go-dohanaṁ kvacit
nūnam—protože; bhagavataḥ—tebe, který jsi mocný; brahman — ó brāhmaṇo; gṛheṣu—v domech; gṛha-medhinām—hospodářů; na—ne; lakṣyate—jsi vidět; hi—přesně; avasthānam—zůstáváš v; api—dokonce; go-dohanam—podojení krávy; kvacit—vzácně.
Ó mocný brāhmaṇo, říká se, že zůstáváš v domech lidí jen tak krátce, že stěží stačí podojit krávu.
Světci a mudrci v životním stádiu odříkání chodí do domácností v době, kdy hospodáři dojí krávy — brzy ráno — a žádají o trochu mléka. Půl litru čerstvého mléka přímo z vemene stačí nasytit dospělého člověka všemi potřebnými vitamíny, a světci a mudrci proto žijí pouze z mléka. I ten nejchudší hospodář chová alespoň deset krav, z nichž každá dává 12-20 litrů mléka, a nikdo se proto nezdráhá obdarovat mlékem potulné mnichy. Hospodáři mají za povinnost živit světce a mudrce stejně jako své děti. Světec jako byl Śukadeva Gosvāmī tedy zůstával v domech hospodářů jen asi pět minut v ranních hodinách. Jinými slovy, takové světce je v domovech hospodářů velice vzácné vidět, a Mahārāja Parīkṣit se k němu proto modlil, aby ho poučil co nejrychleji. Hospodáři by také měli být dostatečně inteligentní, aby od navštěvujících mudrců získali nějaké transcendentální informace. Nemají od nich pošetile vyžadovat něco, co si mohou koupit na trhu. Takový má být vzájemný vztah mezi světci a hospodáři.